Na táborech jsme nikdy nenosili šátky, jen když se jelo na výlet, či až na slavnostní ukončení tábora. To že nebyly rozdíly mezi dětmi není pravda. Vždy se našel někdo kdo měl něco in a ostatní ne a rodiče to nemohli nějakou dobu sehnat - žvýkačky s obrázky, klik- klaky, céčka, rubikovu kostku, časopisy Bravo, rifle, desky LP, atd. Na tábory jsem jezdil moc rád, ale to byly 60 a 70 léta, moje děcka už ne- tam vedoucí byli na nic a zažívali neskutečnou šikanu, že jsem musel pro ně nakonec jet.

Soudružka postavila mé dva kamarády před tabuli a vyzvala je,aby vysvětlili spolužákům, proč chodí do kostela.Oba mlčeli, brečeli....V jídelně vařili tak,že fakt,že hovězí maso se dá bez úhony jíst a strávit,jsem zjistila až po revoluci.Doma na něj nebylo......záviděla jsem spolužačkám kvalitní oblečení z tuzexu - já musela snášet kousavý svetr,neměli jsme bony.....Doma mi říkali o zemích, kam se nikdy nepodívám,o filmech,které nikdy neuvidím.....ideální dětství 😖 za komunismu

Byl jsem na táboře jen jednou u Bruntálu,tábor Ferdinandov, mezi lesy a loukami.Umývali se v železných korytech se stále tekoucí pramenitou vodou ze kterých pily volně se pasoucí krávy,hry a zábava byly na denním pořádku,strava z polní kuchyně,nikdo se nepo.....,žádné pio.šátky.spalo se ve stanech s podsadou po dvou, bylo to prima a to pocházím z dědiny,jsem roč.51.

Od mé 5.třídy jsem každoročně jezdil na puťáky. Díky tomu jsme poznali téměř všechny československé hory, poznali jsme zajímavosti v mnoha městech a dědinách. Dodnes vím, jak vypadala Dobšinská jeskyně, Štrbské pleso, Vrátna dolina, Praděd, Černé jezero atd. atd.

Dnes jsou děti smyslově přetížený, tenkrát se nosilo nevyčnívat, tak nebyla taková soutěživost. Ale zase kdo vyčníval, měl to těžké. Já měla smůlu, že jsem se svým ADHD, vyrůstala v době komunismu, protože se mi nedostalo adekvátní podpory, spíš naopak a štěstí, že se přelomil režim, protože jinak bych neměla šanci se dostat natož vystudovat střední školu.

Jo,pionyrský kroj.Kdo to neměl na sobě, ať mlčí. Jako člen závodního oddílu jsem společně s ostatními závodníky měla výjimku. Na prvomájové průvody a podobné chujoviny jsme směli v oddílových teplákových soupravách.Takže všichni spolužáci chtěli k nám do oddílu,aby nemuseli v těch pionyrských maškarách chodit (a často i o prvním máji mrznout).To byla závist!

Na táboře jsem nikdy nebyl,můj tábor byla vesnice.S kamarády jsme si užily dost a bylo to super.Dříve byli děti mnohem kamarádštější než dnes.Jsem ročník 55+ a já si dětství prostě užil.

Nevím jak kde,ale na tábory jsem také jezdil ač jsem nikdy nebyl jiskrou ani následně pionýrem,tudíš jsem nikdy neměl a nikdy nenosil jejich mundůr.Dle mýho jsou to opět jen plané plky