Bylo to bezva. Dodnes mám schované diplomy z tábornické olympiády, kdy jsem vyhrál skok daleký, sprint na 40 metrů, byl třetí v lesním běhu a jako družstvo jsme byli první ve vybíjené. A i další úspěchy v Pionýrské ztezce odvahy, kdy se běželo na čas a plnily se úkoly, jako postavit stan áčko, hod granátem, střelba ze vzduchovky, rozdělat oheň, zdravověda - první pomoc, přírodověda atd. Co jsme zažili legrace při plnění sta jarních kilometrů....A hrál jsem fotbal za žáky a pak dorost....A taky jsem byl na spartakiádě v roce 1975 a 1980....
Jejda - vybíjená! Za tu mám ještě schovanou zlatou medaili 🤣! A je i po těch skoro šedesáti letech jako nová!!😃😄
Pionýrské tábory jsem z duše nesnášela. Vadila mně všechna ta organizovaná činnost, ranní rozcvičky, ranní nástup, kde se rozdávala pošta a každý, kdo dostal dopis, musel něco zazpívat...a vůbec všechno. Tábor byl pro mě za trest.
No však tehdy byl i Skaut a Junák
Fuj, nechápu, jak se mi mohl v nabídce objevit tak hnusný propagandistický článek jakési zastydlé staré fanatické zločinné soudružky komunistky, co se stydí pod svoje blitky podepsat a schovává se rádoby cizokrajně arabsky znějící pseudonym. Tak soudružko, co jsi ty hovadiny napsala, jsem ročník 57 a dobře si pamatuju, jak bylo za vaší komunistické vlády i dětství postižené zločinnou komunistickou propagandou! Žádné radostné dětství, ale neustálé vymývání mozků ve prospěch zločinecké marxistické ideologie doslova od narození. Jsem zvědav, jestli si ta stará komunistka, co tady šíří russáckou propagandu, dostatečně uvědomuje, že takové šíření komunistické a nacistické ideologie je podle dnešního práva trestné, jelikož obě ideologie jsou podle zákona zločinné!
Tak to tě lituju,jsi asi jeden z mála, který neměl dětství snů!Dnes?Tak to je na zvracení!Jako dětsku mi byla komunistická ideologie u zádele! Rodiče mě milovali a dali vše,co jsem pro život potřeboval!Nehrál jsem přiblblý poč.hry,nečuměl na kámoše na sítích internetu,byl jsem věčně venku, věčně v pohybu!Nic lepšího nemůže dítko zažívat!Vymývání mozků se nás netýkalo! Takže se probuď a nepřekrucuj!Meleš nepravdu!Je mi tě docela líto,ale každý nemůže být šťastný!
Na pionýrském táboře jsem byl jen jednou. Víckrát mne tam nikdo nedostal. Co si pamatuji, tak nejezdil snad nikdo z mých spolužáků. Žil jsem na vesnici a nemínil jsem si kazit prázdniny podřizováním se jakýmkoliv autoritám, krom rodičů. Prázdniny patřily řece, lesům a horám. Mnoho spolužáků muselo pomáhat doma.
Přesně s Vámi souhlasím. Lépe bych to nenapsala. Manžel si myslí totéž.
Narodila jsem se v 50. letech. Nikdy jsem nebyla na pionýrském táboře, ale myslím, že dnes to plně nahrazují skautské tábory, a to bez komunistické ideologie. Ano, v dětství jsme trávili mnoho hodin venku s kamarády, hrály se různé skupinové hry a moc ráda na to vzpomínám. Ale to nebyla zásluha socializmu, ale toho, že neexistovaly dnešní sociální sítě a technické vymoženosti.
Z vlastní zkušenosti,tábory komunistické nebyly.
Znám dost lidí, co vyrostli už za kapitalismu a měli naprosto pohodové dětství.
Opravdu bolševickej titulek.
Zlaté časy...
Na táboře jsme pionyrske šátky nenosili a a žádná propaganda se tam nevyskytovala byly to krásné 3 týdny venku v přírodě
Ono se totiž pionýrské tábory říkalo i jiným táborů které pořádal třeba zaměstnavatel nebo jiné organizace např. Svazarm.
Na pionýrském táboře jsem strávil 25 roků. Od dítěte po hlavního vedoucího a to prakticky s trvalou partou. Nikdy jsem nebyl ani pionýr, ani svazák. Žádný šátek ani košili, na "mém" táboře nikdo neviděl. Jedna z nejlepších každoročních akcí mého života.
Mám "odkrouceno" 11 turnusů coby dítě a 17 turnusů coby "oddílák" (od praktikanta přes oddíláka, sporťáka, správce až po hlavase), z toho 11 + 5 turnusů do roku 1989. Kroj + šátek byl doporučený na první a poslední nástup, jinak v poho. Tábory byly v poho a nejlepší bylo, když se třeba nedoporučovaly návštěvy rodičů, to mělo logiku. Jako děti jsme se hodně "vyblbli" a coby oddílák jsem to "vracel" svým svěřencům. Byla jasně postavená pravidla hry, odkud až kam a co je ještě dovolené, včetně případných "penalizací". Průšvih začal, když nám na vodácký tábor přijeli děti s "dvojčetem" (myšlen kazeťák, ne kulomet) a když první děcko vytáhlo mobil a hlásilo rodičům, že už teda jako dojelo. Ale tábory a jejich program a atmosféra byly vždycky závislé na tom, kdo tomu šéfoval, jaká byla náplň (např. celotáborová hra, my jsme na Čepicích měli třeba Plavby Vikingů apod.), a vůbec nerozhodovalo, jestli byl někdo "rudý" nebo z jiného kmene.
Hezký den 🙂
Autor článku zapoměl napsat, že děti na vesnicích si pomáhaly, což dnes neexistuje.
Každé dítě na vesnici, když přišlo ze školy, muselo doma udělat nějakou práci.Přišli kamarádi...pojď ven...nemohu, ještě musím udělat to a to (sám jsem také jiným pomáhal a mé děti rovněž).Kamarádi se zapojili do práce, bylo brzo hotovo a šlo se ven.
Zkuste dneska nějakému kamarádovi říci aby vám pomohl s prací.Nejenže odejde, ale možná víckrát už nepřijde.
Ano, přesně tak. Jako děti jsme měli doma povinnost. Až jsme práci udělali, měli jsme volno. A té práce nebylo málo, zvláště na vesnici. Dětství jsme měli krásné.
Nemyslím si, že se těšil každý. Ta přeorganizovanost všeho a všude nebyla pro každého. Já osobně jsem měl tábory rád, byl jsem sportovně nadaný, soutěživý, měl jsem rád být součástí nějaké party . . . na dětském táboře jsem během devítileté školní docházky byl 5x, ale nikdy jsem nezažil, že by cenou za účast byla povinnost nosit pionýrský úbor. NIKDY!
Ja taky ne a kor zelenou košili,modrou s satkem jen ve škole pri nejakych svatcich,akcich