Jsou ale i jiné životní příběhy, kdy žena muže definitivně´ odstřihne od lože. Mám kamarádku, která celý život poslouchala muže na slovo.Vychovala dvě děti, chodila do práce , když byly děti větší, brala si i brigády na přivýdělky, někdy i dvě i tři ,protože muž si rád popil a pak prostě zůstal doma a do práce nešel. Buď mu napsal lékař neschopenku na záda nebo zavolal do práce a vzal si dovolenou. Nikdy nikde s dětmi nebyli. Tvrdil, že je unavený.Řekl to tedy vulgárně,protože to byl jeho styl. Uměl ji před námi ponížit a zesměšnit. Rád se nechával obskakovat...a když mu jednou můj muž řekl, ať si uvědomí , že jí ubližuje, a aby změnil své chování nebo že od něj odejde, zasmál se a pohrdavě podotkl..,,css, a kam by asi tak šla? Nikoho nemá" V té době kamarádce zemřeli oba rodiče. Z jejich úst jsem se jednou doslechla, že si ji ,,bere,, , kdy jemu se chce, že si připadá, jako hadr na podlahu.Plakala. Nebil ji. To ne. Ale všichni jsme viděli, jak se její vztah k němu mění během let. Nerozvedli se. Žijí spolu dál, ale vedle sebe. Oba mají zdravotní problémy už a ona říká, že už začínat znovu nechce. Jedno se jí ale podařilo. Za podpory dospělých dětí má koníčka , má spoustu přátel, nás, kteří ji podporujeme .Už se ho neptá, zda k nám může dojít na kafe. Prostě zahlásí, jdu na kávu a zavře dveře. Pochopil, že je něco jinak. Možná i to, že je konec manipulace. Mezi námi, stejně se všichni divíme, proč to nerozsekla už dávno. Ale je to její život. Jen, že někdy se na ni koukám a hledám nad hlavou tu pomyslnou svatozář. Protože bych se ani nedivila, kdybych ji tam zahlédla
Kamarádka má zvláštní preference. Asi toužila po dominantním muži, tak ho má.
Řekla bych, že situace, kdy je žena zneužívána a zkoušena, kam až partner může zajít, není způsobena jejím dobrým srdcem, ale spíš její zbabělostí, slabostí a nízkým sebevědomím, případně ochotou ke lži a neupřímnosti. Samozřejmě, že chlap, který si na ženě léčí své mindráky, vylévá své zlosti a hází na ni všechny povinnosti a zodpovědnost, je obyčejný hajzl. Ale to nemění nic na tom, že žena, která si sebe váží a má trochu hrdosti a odvahy, si své hranice nastavuje hned od začátku. Když se v něčem necítí dobře, tak se ozve, a netají se s tím a neobětuje se a nestrachuje se, že se jí partner hned zbaví, jakmile projeví nějakou svou potřebu. Je důležité být k sobě navzájem upřímní - a to vyžaduje trochu odvahy, jinak partner nemá zpětnou vazbu a možná si ani neuvědomuje, že dělá ženě něco špatného, protože ona se zkrátka stále tváří, že je vše v pořádku, i když není.
Přesně si pamatuji, kdy mi došla trpělivost s mým prvním manželem. Že jsem ho živila, nechodil do práce, nechával všechnu starost o domácnost jen na mne, to jsem zkousla. Že mne ponižoval, nadával, bral si všechno jídlo jen pro sebe, mi nic nenechal, to jsem omlouvala. Že mne mlátil, třískal, vyhrožoval smrtí, jsem pečlivě tajila před okolím, zejména proto, že jsem byla těhotná. Že pro jeho nákladné koníčky mi nezbývalo na výbavičku pro očekávané dítě, mi bylo líto. Že mi nadával a obviňoval mne ze všeho možného, mluvil o mne špatně před jinými lidmi, mne hodně mrzelo, tím spíš, že veškerou vinu za své "úlety", kdy mne těhotnou zbil do krve, dával mi. Že mne nutil k sexu i přes zdravotní problémy v těhotenství i šestinedělí, za to jsem od lékařů schytávala já. Pak se narodilo dítě a jeho agresivita dosáhla vrcholu. Když ale si vynucoval svoji vůli pohrůžkou zabitím novorozeněte, dostal pár přes hubu tak, až měl vyznačené moje prsty na obličeji, vyhodila jsem ho ze svého bytu, který jsem zdědila po své babičce, a podala návrh na rozvod. Někde prostě ta trpělivost musí skončit. No ni?
To je naprosto šílený. Nechápu, proč jste čekala tak dlouho, proč jste to neukončila MNOHEM dřív...
cca před 4 měsíci zde byl článek ženy která napsala svůj příběh jak chtěla posouvat svého muže a ten měl neustále výmluvy ...když přestala s řečmi : ukliď si ponožky, vynes koš, chlap prohlásil už se uklidnila...jen nepochopil že žena je na ochodu a zařizuje si svůj život bez něho, jen on o tom ještě neví...
Tak to většinou je. Dokud ženská pindá, brečí, ještě jí to trápí a zajímá.
Možná by mohl některé čtenářky zajímat i názor na moment, kdy muži definitivně ztratí zájem o svoji manželku. To je ale trochu jiný příběh... aneb staré rčení říká, že ženy věří, že po svatbě svého muže změní. A chlapi doufají, že se jejich nastávající nikdy nezmění 😄
Jo taková stará stodola když chytne tak pěkně hoří !
Mluvim z vlastni zkusenosti. Mame krasne manzelstvi, ale hezky vztah se musi udrzovat, nejlepe castymi a malymi pozornostmi. Tu kyticku, tu listky do divadla, tu navrh na vylet a nebo pozvani na veceri a to proste jen tak, protoze na tebe myslim. Ono se to vyplati, protoze z druhe strany prijde laska, jak jen to zamilovane zeny umi.
Ztratí zájem protože chlap ji uštve.
Anebo uštve ona jeho
Naštěstí mám srdce na levém místě (levé straně 🙂 )