Já jsem opravdu pitomá. Byla bych ráda, mám své dítě po roce doma a tihle lidé vysoudily na daňových poplatnicich dvanáct milionů. Já jsem tak pitomá, že bych se nemocnici ještě omluvila a poděkovala. Takhle se to dělá. Všechno co jde domů.
Asi jste pitomá... Já jsem ráda, že mám své dítě doma od narození, páč si opravdu neumím představit, jak by se mnou zamavalo to, že moje dítě žije jinde a to miminko, které jsem si piplala od malinka má jiné rodiče, které o něj přirozeně stojí. Omluva ze strany nemocnice je minimum, psychologové akdovi jestli i poradna pro ten první pár, co na to přišel taky byly vydaje, co by rodiny neměly, kdyby v ty nemocnici neudělali chybu. A i stres může mít nějaké somatické nasledky. Samozřejmě, že to nejspíš nikdo neudělal naschvál, ale tohle není jako poplést objednávku v restauraci.
Já vím, že je to hrozné, ale aspoň obě děti žily v normální rodině. Jaké by to asi muselo být, dát dítě do rodiny třeba feťáků a dostat dítě takovou výchovou už poznamenané.
Při vší té smůle aspoň byly holčičky u hodných lidí.
A představte si, že do takové rodiny byste musela vrátit to "svoje" rok milované. Souhlasím s vámi.
Je to strašné a smutné. Vůbec si to nedovedu představit. A nevím jak se to může stát, když ihned po porodu jsou daná stejná čísla jak matce, tak miminku. Můžu naštěstí říct, že bych s jistotou poznala, pokud by mi přinesli jiné. Měla jsem ho těsně po porodu na sobě dvě hodiny.
Já bych dceru nepoznala. Rodila jsem císařem a ukázali mi jí asi z pěti metrů a já neměla brýle, takže jsem viděla bílý flek.
Kdyby porodnice neseparovala novorozence od matek, tak se to nestalo. Chvála bohu,že tento blbý zvyk z porodnice postupně mizí.
Citace z článku - ""Mezi nejznámější případy patří například ten z Itálie z roku 2000, kdy personál porodnice uložil novorozená děvčátka do nesprávných postýlek. Testem DNA se odhalila záměna až po třech letech. Matky děvčátek se následně dohodly, že budou společně vychovávat obě holčičky. Postupem času se staly velmi blízkými a dokonce se rozhodly žít společně pod jednou střechou, aby si byly co nejblíže. O tom, že byly holčičky vyměněny, se ony samy dozvěděly až v osmi letech."" - konec citace.
To je krásný příběh. Příběh přátelství a porozumění. Jo Itálie - a to se tak často říká "italská domácnost"....
Já jsem tenkrát podezřívala jednoho z tatínků (toho co to odhalil) a jeho příbuzného právník (švagr, bratr??). Děti vyměnili, rok si počkali a pak to rozjeli a poté se napakovali.......ale možná, že moc čtu.
Tyhle věci se dějí a budou dít pořád. Nebýt manžela u porodu stalo se mi to také u nás v Mladé Boleslavi v roce 2008. Vyměnili mi karty porodipisu, mysleli že jsem někdo úplně jiný, už začali psát jiné příjmení dítěti na nožičku. V tom manžel zasáhl, že se tak nejmenuje. A přišlo se na to, že mám jinou kartu porodopisu. Ještě že jsem nepotřebovala krev, jinak by to nedopadlo dobře.
Nevím proč se tento příběh znovu otvírá. Hledala jsem v článku hlavně informaci jak se ty dnes už 17 letá děvčata mají a jak v které rodině žijí a NIC. Jenom to,že vysoudili rodiče 3 mil. Kč,to je opravdu informace. Takže se holky mějte,peněz byste měly mít dost
Víte,rodina vyženila dítě, nebylo pokrevní a přesto ho máme rádi. Myslím, že je to jedno, hlavně dát dítěti lásku.
Jasne, to je uplne jedno, kdyz vam nemocnice nekam zasantroci novorozence, ja bych ro vubec ani neresila. Mohli byt radi, ze si nejake decko vubec odnesli, a kdyby i ne, tak boze, decek jsou plne kojenaky. Takhle nejak jste to myslel? Nechapu, proc se vubec bezdetni vyjadruji.
Vychovávat cizí haranty, když víš, kdo má ty tvoje, to musí být masakr. Ty prachy jim jsou k ničemu, musí mít trvale náladu pod psa. Až se děcka dozví, a to se dozví, ta to nechci vidět.
Já bych to neviděl tak dramaticky, vychvávali cizí jako vlastní,pak si je prohodil,pamatuji ten případ,dost to dramatizovali a j eště na tom vydělali