Pocit osamění není zapříčiněn jednotlivcem, který se cítí osamělý a tudíž není jediný důvod, aby to on řešil. Dávat mu rady, co dělat, je tedy nepochopení celého problému. Je to totiž problém celé společnosti, případně okolí daného jedince. Tedy pokud jsou zde jedinci, kteří páchají sebevraždy nebo kteří se cítí osamělí a těch je v poslední době hodně, tak to znamená, že je nemocná společnost a její vymírání je naprosto logický důsledek. Takže jediná rada je, že pokud se někdo cítí osamělý a má nutkání to měnit, tak ať změní společnost, ve které se pohybuje. V opačném případě není třeba prodlužovat tento marast a předčasné úmrtí je logické řešení tohoto problému. Vše ostatní, včetně rad v tomto článku jsou jen časově omezené berličky.
Osamělost je z 90 % věcí rodiny. Tedy jak si dotyčný vychoval své děti, jak se choval ke svým sourozencům a dalším příbuzným - tak bude či nebude ve stáří osamělý. A zároveň je zcela na něm, jestli má či nemá přátele - opět podle toho, jak si je uměl během života najít a jak se k nim pak choval. SPolečnost za to fakt nemůže.
samota život prodlužuje,musíte ji alke zvládat,umět se s ní vyrovnat:
1/žádné emocionální vazby k nikomu(člověk,zvíře...)
2/nesledovat tv,
3/žít s internetem
4/pravidelná strava oblíbených jídel
5/intelektuální činnost: karty,šachy,četba
děkuji pěkně za takový život , to bych raději šla dělat do lesa , nebo do domova důchodců k lidem
Člověk je už svým založením i zvyklostmi tvorem nutně společenským. I v samotě nebo osamění /rozlišujme tyto pojmy, nejsou vůbec shodné/ lze dobře žít a tvořit svůj čas- ale přiznejme si, že nejpřirozenější podhoubí dobře žitého života je jen v prostředí společenství. A to bezesporu ve společenství značně rozsáhlejším, než je sebeširší okruh vlastní rodiny. Nikdo z nás není Robinsonem na pustém ostrově a jistě po tom / až snad chvilkově v některých nepěkných úsecích nedobrých dnů/ nikdo ani netouží. Bez odpovědné příslušnosti k celkovému lidskému rodu, bez uvědomění si shodnosti našich životů nelze stavět dobrý čas prožívání – a přátelství je jistě tou nejvhodnější a nejradostnější formou přístupu člověka k člověku. Nesmí to být ovšem ale přátelství jen ve slovech a vypočítavém jednáním, ale opravdové přátelství v činech, jimiž vlastně posléze nutně uspokojujeme mimo objekt našeho zájmu i sami sebe. Je vskutku jedním z největších a nejobtížnějších umění, obklopit se opravdu dobrými přáteli, z nichž každý by byl alespoň kousíčkem v nás a stejně i my vněm. V tom je přece lidské srdce vždy co nejširší a nejnenaplnitelnější … V opravdovém přátelství jasně cítíme, jak blahodárné je spojovat naše životy. A tak, ve vtipu řečeno,snad jenom přejedený kanibal může říci. „Mám už vás, lidi, dost !“ Ale my dobře víme, že bez přátelství bližních je možné jen velmi těžko obtížně žít…..
Výstřižek z novin z roku 1974, který nosím u sebe od srmrti mé matky v roce 1977. Našel jsem ho v jejim OP při zařizování jejího pohřbu....
.
Stačí si pořídit čtyřnohého kámoše. Občas s ním během dne zajít na procházku a je to.Ale také záleží jak je člověk na tom po zdravotní stránce. Jinak jako společník určitě ten nej..😀👍🐕
Mě třeba zvíře nic nepřináší. Nejspíš v tom nebudu sám.
Předčasné úmrtí způsobuje nejčastěji smrt.
A nejhorší je ta z vyděšení. A článků, které na internetu lidi děsí, je tak devět z deseti.
je to vidina světla na konci tunelu. Přeci tak to bylo prezentováno, ne???