Takto pojmutý článek je absolutně v mnoha aspektech nepřesný. Smíchat roky padesáté s šedesátými a dál, normalizaci, tedy sedmdesátá, či několik let před revolucí, je jako míchat jabka s hruškama, akorát možná podoba by byla, že všechno toto ovoce, když uzraje, tak má převážně červenou, nebo aspoň načervenalou barvu. On život v těch časových etapách byl vždy úplně jiný a specifický a to od těžkých represí a možnosti i ztráty života, po rozvolnění na konci šedesátých, utažení v normalizaci, ale ne již návrat k padesátým. No a osmdesátá, to již bylo také něco jiného, nicméně pořád v režii socialismu i když plno věcí zde popisovaných již bylo jinak, upřímně řečeno již k lepšímu pro občana ve vztahu k potravinám, oblékání i volnočasovým aktivitám .

Rok 89 téměř nikdo z běžných lidí neočekával a kdo tvrdí, že to věděl, tak si nyní vymýšlí. Zákulisní hry, které se určitě odehrávaly, byly před námi vcelku solidně utajeny. Co je dobře, že se nakonec povedly.🤔👍

Kdo by se chtěl do té doby vrátit, tak z nás starších, tak snad jen nějaký tupec a z mladších ten, co to nezažil a neví, či ani nemůže vědět.😲

Vážme si toho co máme a dělejme pro to vše, aby se to zase nenasměrovalo někam, tam, kde bychom se ocitnout nechtěli. Podoba toho by mohla být sice jiná, ale efekt stejný, jako po roce 48, kdy nikdo snad netušil co přijde!😥

Moc si vzpomínám a rád na své mládí za dob komunistu. Vzpomínám jak měli lidé k sobě vzájemně blízko. Byl ve vsi kde jsem vyrustal pohřeb celá ves si udělala volno aby doprovodila na poslední cestě souseda. Byla ve si svadba celá ves dostala v domě kde byla svadba pohoštění i štamprdličku. Když jsme měli doma zabíjačku tak maminka mi dala plechovou konvičku na zabíjačkovou polévku a já jsem s radostí obešel ty domy kam mne maminka poslala a předal jsem tetě nebo strejdovi ty dobroty s té zabíjačky. Ti které jsem na rozkaz maminky obdaroval tou zabíjačkou nám to následně oplatili. Měli jsme jako mladí uctu k starším lidem. Ve škole nám učitelé pomáhali, když to učení někomu z nás moc nešlo zustal s ním po vyučování , říkalo se po škole a učitel se těm slabším věnoval. Pan doktor když jsme jako děti byli nemocní tak k nám přijel třeba o pul noci. kdykoliv jel pan doktor kolem domu kde byli ti malí pacienti tak zastavil a přišel na nás jako děti pacienty podívat. Bylo nás doma 6 mi 4 děti. Tatínek byl zedníkem a maminka byla doma. Tatínek v létě hospodařil měli jsme 4ha polí a luk. V zimě tatínek jezdil po zedničině. Ty společné hry v zimě led a hokej kde jsme si jako děti sami odhrnuli sníh a někdy polévali vědrem ledovou plochu na tom našem rybníce. Byli jsme do noci venku ošlehaní mrazem i větrem. Když byla ve vsi zábava tak jsme jako kluci sehnali v lese dřevo a celý den jsme ten taneční sál vytápěli. Aby až večer přijdou strejda teta a děda i babička na tu muziku bylo v sále teplo. A ta radost když nám ti starší tety a strejdové poděkovali .Byla obrovská.

Byla jistota.Lidé měli práci,bez práce nikdo nebyl.Za peníze,které si člověk vydělal,si pořídil daleko víc,než nyní.Bylo tu mnoho obchodů s českými výrobky.Všeho bylo dostatek.Rodiny žily v klidu.Nebyli vystresovaní,jako dnes.Také byli k sobě vstřícnější,více si pomáhali.Ve školách to bylo také v pohodě.CHodili jsme na různé brigády.Na brambory,cukrovku,chmel.Zažili jsme tam spoustu legrace.Děti se uměly spolu hezky bavit různými hry venku,i doma.Byly zdravější,nebyly tak otylé,jako dnes.Bylo spousta školek,jesliček.Rodiče měli na děti více času,a víc se jim věnovali.Ráda na tu dobu vzpomínám.

Ono je to vlastně jedno, protože hodně věcí, které porovnáváme, je stejných. Z ekonomického hlediska - dřív nás o výdobytky naší práce obírali na východě, a dnes námi vyprodukované stovky miliard mizí na opačnou stranu. Malý rozdíl tu je, dříve nám ty továrny aspoň patřily, dnes už nám tu nepatří pomalu ani nos mezi očima.

No nevím. Ta doba je vykreslována jako doba hrůz a samého neštěstí. Já vyrůstala v rodině, kde otec byl v roce 1968 vyloučen ze strany za pasivitu. Pak odešel pracovat na šachtu a dělal tam revírníka až do svých 55 let a šel do řádného důchodu. Maminka pracovala jako účetní a odešla do řádného důchodu v 56 letech. V roce 69 dostal otec za symbolickou 1 Kč pozemek a postavili dům, na který dostali nenávratnou půjčku ze šachty 200 000 Kč a celý dům stál 250 000 Kč. Vždy, co si pamatuji jsme měli auto, jezdili jsme každý rok na dovolenou a s bratrem jsme vystudovali a nikdy, opravdu nikdy jsme zezažili bídu a nedostatek. Rodiče odcházeli do důchodu bez půjček a dluhů a důchody měli na tu dobu nadstandartní. Otec se dožil 95 a maminka 90 let. I toto je jeden z pohledů na tu dobu. Kdo se snažil, měl se dobře, stejně jako nyní. Máme s manželem podobný osud. Taky jsme už v důchodu a žijeme si nadstandartně. Pěkný den všem.

Autorko, k vašemu výplodu mám několik poznámek - vaše věta "Lidé v předrevoluční době také nosili velmi podobné kousky oblečení." znamená to, že dnes lidé nosí rifle, které si nejsou podobné? Ale to není podstatné - podstatné je, že se v té "špatné" době nemusely pořádat projekty jako je Obědy pro školy, kde se chudým dětem platí obědy z obecního rozpočtu, kupují se jim pomůcky do školy, nepořádaly se sbírky na samoživitelky, na ulicích nebyli žebráci a nebyly potřeba noclehárny, kam se jsou lidé chodí na noc ohřát. Nebyli bezdomovci. Jistěže i v té minulé době žili někteří lidé na špatné úrovni, bylo jich ale minimum a většinou na to měli svůj podíl, velký. Tak až zase budete něco psát, nastudujte si reálie.

K otáce "několik vět"

Havel se na vlně Charty 77 jen vezl. On byl křikloun ale ne mozek. Tím byli jiní, třeba Vaculík, Mlynář, Kohout, Chramostová, Benda... kdysi, jako študák jsem zcela náhodně seděl u hospodě U Schellů na Malostranském náměstí s Havlem u stolu a tam jsem si o něm udělal obrázek, který se dodnes nemění.

Myslím, že mohu hodnotit, je mi 72 let. V současnosti jsem důchodce, ale finančně jsem na tom mnohem lépe, než před r. 89. Pracoval jsem jako řidič tzv. Dálkové vnitrostátní dopravy. O so a ne jsem chodil ob týden do DP Řepy jako brigádník na autobus. Nikdo tedy nemůže tvrdit, že bych se flákal. Problém byl ten, že jsem splácel dům, který jsme si koupili. Dovolená bývala každý rok, ale na podnikové chatě, celkem za hubičku, ale s minimem možností nějaké zábavy. (Chata v lese na samotě u hranic s NDR) Hlad jsme neměli, ale na vesnici pojízdná masna 1x týdně. Co se týče oblečení, konfekční uniformita. Když jsem sehnal bony a koupil si v Tuzexu džíny, byl v nich zákaz vstupu na společenské akce. (To musel vymyslet opravdu velký idiot. Do vinárny motorestu Bouchalka, kde hrála živá hudba, mě v džínách nepustili. Tak mi kamarád z Řecka, kamioňák, půjčil tesilky, ve kterých opravoval kamion. Viditelně špinavé od šmíru. V těch jsem tam mohl) Po r. 89 pro nás skončila doba půjček na cokoliv, co se zrovna porouchalo. (lednička, pračka, bojler atd) Od té doby jsem také mohl jezdit na Mezinárodní dopravě a po šesti letech si koupit vlastní kamion. (Volvo F12, 400PS) O tom se mi v minulosti ani nesnilo. Přesto, že jsem ho splácel, žilo se nám mnohem lépe. A narvaná parkoviště u obchodních center a lidé s přeplněnými nákupními vozíky dávají tušit, že se nežije lépe jenom nám. Mám Škoda Superb, manželka Škoda Karoq. Lidé, nebrečte po starých časech, stály za prd. Máme se nejlépe v historii ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR.