No...pan psycholog to určitě myslí velmi dobře, tak nějak lidsky...to je jasné, jeho profese pomoci "opravovat duši, vztahy"...jenže všechno tohle má jeden zásadní aspekt, když vychováme (otec) z dítěte (dcera) rozmazleného spratka, který navíc sobeckost má v genech (po otci, protože to byl sobec tedy nebetyčnej), tak s tím nic neudělá ani psycholog. Tam změna nastane až velkým pádem na hubu!!! A nebo taky nikdy!!! Myslím, že paní už udělala dost. Dceru bych nechala jít vlastní cestou a sama bych si našla jen tu svou vlastní. Když mi někdo v životě ukáže záda (a takhle sprostě a naschvál), může ode mne čekat už jen to, že můj přístup bude vlažný nebo žádný. Víte, ono neustálé ponižování se (a tím vlastně zklamávání sebe sama znovu a znovu) nikam nevede a to jednostranná snaha skutečně je, je to ponižování sama sebe. Druhá strana si totiž vůbec neuvědomuje, jak moc ve své slepotě ubližuje. No tak ať si to jednou vyzkouší dcera sama. 👍😉
Velmi moudře a dobře napsáno. Naprostý souhlas. Akorát, že k takovému nadhledu je potřeba se doslova "prožít.."...a většinou to chce čas v řádu let, obrovskou vnitřní sílu a často i pomoc terapeuta, který má ten odstup a ví jak pomoci. Paní Radaně může být slabou útěchou, že zdaleka není v takové situaci sama a ani jediná.
V tomto stádiu dcera nic slyšet nechce. Natož, aby byla ochotná přijmout jakoukoliv sebereflexi. Pro matku bolestivé, ale musí tomu dát čas. Jen, aby dcera pak nevydírala ohledně vnoučat. Matka se bude chtít zavděčit, tak je bude dceři hlídat, kdykoliv si dcera pískne. To nesmí matka připustit. Věřím, že dceři dala stejné množství lásky jako bratrovi, ale otec z ní udělal spratka.
Stejné množství lásky dceři nedala, vždyť to tam sama píše. Vždy nadržovala synovi, protože mu chtěla kompenzovat nelásku otce. Takže dcera má pravdu, matka se k ní opravdu chovala jinak. To, že otec dceru dle ní rozmazloval (a syna nesnášel), je přece věc vztahu otce a dcery. Matka si o tom může myslet, co chce (pokud se s manželem nedokáže domluvit), ale žádné dítě by z jakéhokoli důvodu upřednostňovat neměla.
Chápu tu paní, musí to být hrozná bolest. Dát život, piplat ho, zahrnovat láskou a teď tohle. Asi té lásky a tolerování chování dcery bylo nekriticky moc, tohle je výsledek. Bohužel, v tomto případě není ani ta "drahá" rada, bolet to bude do konce života. Snad jedině říci té paní, že na tom není ještě nejhůře, jsou "děti" , které své rodiče zprovodí ze světa. Vím, slabá útěcha. A pokud svojí matku ta nablblá zvrhlice nepozve na svojí svatbu a nebude se k matce chovat s úctou, okamžitě jí vydědit a odříznou od svého světa.
Manžel dceru rozmazlil a vychoval z ní bezcitného spratka s tím už paní nic neudělá dcera , která nikdy nedospěla se nad ní milostivě smiluje jen , když jí bude dotovat a chovat se tak jak ona potřebuje nebo ….. jako otec kterého využívala , protože ji miloval opičí láskou a až do smrti nic nepochopil a synovi tím dost ublížil . Je to moc smutné , ale nenechala bych se využívat ani vydírat vždy bych ji ráda přivítala popovídala bych si s ní pokud o to bude stát raději bych se snažila komunikovat se synem a city zaměřit na něj tam to má smysl . Být synem paní odmítla bych za takové situace účast na sestřině svatbě .
Jako sestra bych se nikdy ke svým sourozencům netočila zády, ani kdyby se s rodiči rozhádali a já si o konfliktu myslela své. Bylo by to mezi nimi... Co se týče dcery, tak ano, otec ji rozmazloval, ale s tím měla udělat přítrž matka a svého manžela v tomto "zkrotit". Ona místo toho začla protěžovat syna. A věřte, že dcera to moc dobře vnímala a možná by to protěžování v dětství vyměnila za matku, která ji miluje.. Takže tady máme dceru kterou miloval jen otec a syna, kterého zase jen matka. Ta rodina je celá špatně a asi jediný normální z nich bude syn..
No tady už asi nepomůže ani svěcená voda. Patologický vztah a chování otce, který z dcery udělal rozmazlenou, sobeckou mrchu, která nemá ani náhled na své chování.
Matka co to dovolila a protěžovala na druhou stranu syna, což se dá na jednu pochopit, na druhou stranu tím i ona vytvářela nestejné podmínky a pocity nerovnoměrné lásky a pozornosti u dětí. Měla spíš usměrňovat otce. Ne vždy je to ale možné, asi si špatně vybrala partnera a otce svých dětí, pán měl evidentně problém sám se sebou.
Nepíše nic o synovi, ten se musí nejvíc cítit jako nemilované dítě, věnovala bych svou lásku spíš jemu. Možná bych s dcerou na rovinu promluvila a omluvila se za své chyby, ale zároveň řekla, co z ní protěžování otce udělalo.
Čas už se vrátit nedá a z dcery hodná holka asi jen tak nebude.
Syn zemřel.
Velmi ráda bych si s tímto panem psychologem porozprávěla, a vím, že bych měla hodně co říci. V žádném případě s ním nesouhlasím, jsou to lži a jen hlouposti, které rozdírají rány do krve. Vysvětlení, pochopení a nedejbože smíření je jen prodlužování bolesti a v situaci paní Radany nemožné.
Osobně si myslím, že pokud by šli k terapeutovi obě strany s tím, že by to chtěli zkusit je to možné. Ale silně pochybuji, že by dcera chtěla a jednostranně to nemá žádný smysl.
Já bych to přijala s klidem. Paní má taky svůj život, zdá se, že o tom tak nějak neví. Koho si pozve dcera na vlastní svatbu je její věc. Nikdy nikoho nelze donutit, aby nás měl rád, aby cítil co cítíme my a aby dělal co my chceme. Lítost je k ničemu. Stačí respekt. Dcera je dospělá osoba, matka taky. Její kŇourání, že jí dcera nechce je naprosto k ničemu a promiňte, ve mě vzbuzuje spíš odpor než soucit. Doporučuji zvednout hlavu, žít svůj život a nechat věci plynout.
Přesně tak. Nečekejme vděk od nikoho. Ani od vlastnich dětí.
Je to velmi smutné a bolí to. Ovšem nenechte se trápit.Udelejte si život dle sebe a lásku dejte tomu,kdo ji přijme a oplatí, i když jde o vlastní dítě. Přece se nebudete ponižovat od dítěte, kterému jste dala život a starala se oni. Ona čeká jak budete plakat a prosit ji o šanci.Ne nic.Ona vás naopak musí odprosit,ale až bude skutečně,,DOSPĚLÁ,,
Ta situace jak pani pise byla u nas ta sama ,pouze stim rozdilem,ze dcera byla vzdy slusna ,ve skole prospivala a vystudovala nekolik VS .Syn byl prusvihar ,tak jsem ho musela stale kontrolovat a dcera take mela pocit ,ze ji nemam dostatecne rada .Bohuzel u nas to dopadlo rozvodem,dcera se mnou asi 12 let nemluvila ,muj syn zemrel pri operaci srdce ja byla uplne na dne.Ma dcera se take vdala na svatbu nepozvala ani mne ani exmanzela.Ale vse u nas dobre dopadlo ,dcera se nam ozvala ,kdyz se narodila vnucka.Nyni mame vnucky uz dve ,dcera se rozvedla s nasilnickym manzelem a my s exmanzelem pomahame jak muzeme ,financne i s hlidanim holek.At pani neni smutna ,treba az jeji dcera porodi dite,tak si uvedomi ze potrebuje babicku a dedu,mne by ani ve snu nenapadlo,ze jednou budu hlidat vnoucata se svym exmanzelem.Rikam si ,ze mi to tam nahore zaridil muj zemrely syn Jakub a ze na nas vsechny dohlizi .
Paní má svůj život a na dceru bych se vykašlala. Obě jsou dospělé a mají svojí představu o životě. Máme velmi krátký čas na tomto světě a tak bychom si ho měli užít. Myslím, že pokud by se paní věnovala svým koníčkům a přestala řešit dceru, tak by možná dcera přišla ještě s prosikem. Bude jednou potřebovat hlídat děti a ještě bude babička dobrá. Mám sama dvě dospělé děti a nezasahuji do jejich života a pokud chtějí navštíví mne, já navštěvuji jen na pozvání a většinou jen na svátky.