Hodinový manžel by mohl řešit ty větší mužské práce, pomocnice, třeba jednou týdně, ty ostatní větší doma. Manžel jistě vydělává slušně, takže peníze na to jsou. A děti bych rozhodně přihlásila na němčinu, protože je perspektiva, že tam muž, než dorostou, bude mít slušné zázemí a třeba tam jednou budou chtít studovat nebo brigádničit. Není špatné mít zázemí ve dvou zemích.
Uhlí vám dnes nasype do sklepa ten, kdo ho přiveze.
Jako vždycky - neuvedeny podstatné informace, pohled jen z jedné strany, chudinka ženská ... Chlap je pryč - tak se domluvit, barák prodat, paní s dětmi do nájmu - odpadne sekání trávy, skládání uhlí, topení, odhrnování sněhu ... Pokud se nerozvedou, jednou za 14 dní manžel vydrží přespání v obýváku na gauči. Na děti požadovat výživné. Manželství v tomto modelu stejně dlouho nevydrží, když je to nekonsenzuální. A počítat s tím, že děti mohou časem (možná brzy - syn na střední školu ...) odejít za otcem.
To plati, dokud nejsou deti. Potom uz mate myslet na ne, kdyz jste je na tenhle svet privedli. Vytrhavat jedenactilety a osmilety dite z domova - at uz do najmu nebo nekam do zahranici - a od kamaradu by se melo jen, pokud je opravdu nutne, nebo aspon pokud se na tom shodnou oba rodice a dite na to pripravi, pomahaji si, jsou si oporou a harmonickou rodinou. Jinak chudak dite. Otec mohl klidne par let pockat a s detmi se domluvit, az budou na te stredni jak rikate. Jednostranna rozhodnuti o takhle vyznamne zmene jsou sobecka.
Když dva lidi dotáhnou vztah do takového stadia že se vezmou mělo by v těchhle věcech alespoň v rámci možností být jasno, takovéhle nápady nepadají z čistého nebe.
Přečetla jsem si celou diskuzi a mám pocit, že někteří si přečetli snad jen nadpis...jinak jejich komenty nechápu...např. to, proč je manžel zrovna v Berlíně...
A stejně na tom bude paní psychoterapeutka, která paní radí, ať chodí na párové sezení (pán jezdí 1x za 14 dní večer v pátek na víkend...), nebo ať se rodina odstěhuje za ním...když paní důkladně vysvětluje, proč tam s dětmi nechce....
A ještě bych dodala...obracejte se raději na psychology než psychoterapeuty...
Spíš bych si našla placeného pomocníka na ty chlapské práce a nechala to plynout. Manžel jistě vydělává víc, než tady, chtěla bych od něj adekvátní část peněz pro děti a na provoz domu. Plno žen žije úplně samo s dětmi celou dobu a taky to zvládá. Paní nesmí být tak náročná na úklid atd. Děti si uklidí svůj pokoj, ona si uklidí kuchyň a svou ložnici, přes týden mají jídlo ve škole a v práci, takže jaképak jsem na všechno sama. Někteří chlapi sice doma jsou denně, ale jsou stejně k ničemu. V klidu bych počkala, až to tam manžela přestane bavit. Tato situace je přece mnohem lepší, než kdyby tam šli všichni, nelíbilo se jim tam, a neměli se kam po prodeji domku v Čechách vrátit. Dětem na kroužky jedou snad autobusy. Takže bych to nehrotila. Pět volných večerů bez manžela, co by za to jiné daly.
Manžel jezdí domů na víkend ob týden, peněz jí asi také moc nedává... Četla jste ten článek celý?... ,o)
Zažila jsem něco podobného. Tedy ne do jiné země, ale manžel léta fňukal, že nechce být v Praze v paneláku, ale chce domek a zahrádku. Dokonce jsme objížděli domky na prodej. Tlačil na mě a k němu také moje maminka, abychom se prý přestěhovali a "udělali" si bydlení u nich v domku. Můj bratr chtěl totéž, ale tomu šlo jen o to, aby se měl kdo starat o rodiče. Když se na vás takhle shrnou tři manipulátoři, nemáte v podstatě šanci se ubránit. Když těžce onemocněl kolega, s nímž jsem podnikala, museli jsme firmičku zrušit a já jsem tedy kývla. Prodali jsme byt a za peníze přistavěli v domku rodičů podkroví. Tehdy jsem udělala chybu, že jsem netrvala na tom, aby se domek převedl na mě. Alespoň částečně. Já jsem tedy pečovala o rodiče. Naštěstí byli rodiče soběstační. Když potom zemřeli, obstaral mi bratr práci v jednom ze svých objektů. Vzal mě jako uklízečku za nejmenší možný plat. Hledala jsem něco jiného, ale po pětapadesátek už moc možností nemáte. Navíc manžel začal znovu kňourat, že chce zpátky do paneláku. To už mě naštvalo a tak jsem řekla: Chtěl jsi domek a zahrádku, máš domek a zahrádku! Začal s tím, že tenhle nechtěl, že chtěl jiný a kdesi cosi. Mávla jsem nad tím rukou. Strašně ráda bych se vrátila na sídliště, do krásného světlého bytu, kde jsme koukali do parku a zastávku metra jsme měli za rohem. Tady denně řvou sekačky a křovinořezy a na druhé straně ulice udělali parkoviště pro kamiony. Do nejbližšího obchodu je to tři kilometry.
Důležité je z manžela vyrazit peníze na práce, které doma nedělá. No a předložit mu účty. Vítat ho potom může radostná a odpočinutá. Určitě je pak všechny o víkendu pozve na výlet a zaplatí jídlo v restauraci.
Pani Blazeno, ctu Vas prispevek jako prvni.
Souhlasim s Vasim zaverem, ze nejake sezeni u rodinneho mentora fungovat nebude.
Pan chtel do Berlina za svou matkou a za rodinou zavrel dvere.
Sve rozhodnuti dotahnul k dokonalosti a la "po mne potopa".
Jestli mi neco uteklo, tak mi prominte. Ten otec rodiny mel v CR zamestnani cili za hranice ho nevyhnala nouze.
Snad jeste i dnes manzelce toho pana vzkazuji "co te nezabije, to te posili". Budes se, holka, divit, co vsechno zvladnes a prekonas kvuli detem. Snadna ta situace neni, ale zvladnutelna je.
Hlavne, prosim te, nebrec!
Děti by taky mohli pomoct. Jsou dost veliké. A manžel i když je unavený, ať tak pomáhá. On si jezdí domu odpočinout. Ještě se rád vrátí, až zjistí, že život tam není, kvůli migrantům, idylický
Proc kvuli migrantum,co to blabolite,myslite ze vsichni prozivaji migranty jako nekteri hlupaci v Cesku.
Rodina má jet na společné cestě, není nic důležitějšího než rodina, když se tím řídí všichni má potom velikou sílu a zvládne mnoho překážek. Tady se rodina nedala na přední místo a začíná se rozpadat. Je jenom otázkou času kdy se rozpadne celá. Tak snad to stálo za to a nebude to nikoho mrzet, že zahodil to nejdůležitější.
Máte pravdu, tato rodina spěje k rozvodu. Myslím, že to bude nejlepší řešení pro všechny!