Chápu, že se cítí osamělá, ale půl roku po smrti muže si hned udělat známost a ještě při prvním setkání se synem se s ním olíbávat, tak to je teda fakt dost hloupá. To líbání si klidně mohli odpustit a jít cestou nejmenšího odporu a s citem.Co čekala? Že mu syn okamžitě skočí radostí okolo krku a odejdou jako šťastná rodina do západu slunce?
Matka by měla mít právo na nového partnera, ale syn by měl mít zase právo s ním nijak neinteragovat. Ať s ním chodí ven, ale netahá ho do společného domova, který je i synovým domovem.
Pro zdravým vztah to nejde.
Chudák dítě, půl roku po smrti manžela má jeho máma jiného. Nedivím se, že šílí.
Nechci být nějak necitlivý, ale ve svém věku si to už můžu dovolit. Žijeme jen jednou a jak dlouho se má trápit? Mohla manžela sebevíc milovat, ale ten se už nikdy nevrátí. Má čekat na důchod a sehnat si až důchodce na dožití? Myslím, že se má žít.