Ten dopis je vyčítavý a jestli mu paní pořád takhle přehazovala, co kdy pro něj udělala a kde všude se mu obětovala, moc se nedivím, že ho to nebaví poslouchat. Ano, mateřská láska je zvláštní druh citu, ale zvláštní je právě v tom, že je bezpodmínečný. Ale, na druhou stranu, jednou za měsíc by to kafe a trochu popovídání absolvovat mohl, je to přecejenom máma.
Opravdu ,, dobrý´´ komentář.Pokud vyjmenuji , co pro druhého dělám , není to výčitka , jen komentář.Ono je to z času na čas potřeba vyjmenovat.V tomto případě komentář dost bolestivý.Pokud to ten druhý bere jako výčitku , asi to sám nemá zpracované a slovem výčitka jen utíká před svým svědomím.
Láska je věc dobrovolnosti. I ta dětská. Matky a otcové jí dávají bezpodmínečně a neměli by " očekávat" za ní nic, protože ty jejich děti budou mít také děti, postaví je do života a tak to půjde dál. Vděk a láska je na bázi absolutní dobrovolnosti a z mé zkušenosti - čím chudší rodina byla, ale dítě vyrůstalo v dobrých rodinných!! vztazích, tím spíš se rádo vracelo domů.
Můj muž je z 10 dětí. Otec mu zemřel v 11 letech. Když ho to "popadlo", naložili jsme naše 3 děti jak sardinky pěkně na zadní sedadlo a 500 km jeli v noci na druhou stranu republiky. Aby viděl starou mámu, která mu dala život jako předposlednímu ve 43 letech... N i k d y jsem mu nic nevyčítala, naprosto jsem chápala, že ta máma mu dala materiálně strašně málo, ale hodně lásky beze slov a podmínek. V tohle příběhu něco chybí...ten vztah syna s matkou tam zřejmě nikdy nijak moc hluboký nebyl. A je dost možné, že syn obviňuje matku z odchodu otce.
ANo, je to smutné... ale na druhou stranu: Každý je takový, jak si ho rodiče (v tomto případě ta paní) vychovají. Protože ona svou výchovu popisuje pouze v materiální oblasti, což může být právě jeden z momentů její výchovy, která vyústila k současné situaci.
Špatně jste to pochopila. A ne, vždy to není jen a jen výchovou. Chlapecek asi zdědil povahu sobce po tatínkovi. Paní je mi moc líto.
Nikdy,nikdy,nikdy neprosit o lásku a o přízen,nikdy a nikoho.Láska bud je nebo není.A u potomků se to prostě stává,že se od rodičů odstřihnou.Čteme to dnes a denně.Pláč nepomůže,je třeba tu situaci příjmout a jít dál,třeba i s cizími lidmi,kteří nám tu potřebnou lásku pokytnou a-rádi a taky si více hledět sebe a svého života.
Ono se to v velice lehce radí někomu kdo se do takové situace nedostal. Láska matky k dítěti je vždycky ! Dítě je opačný konec matčiny pupeční šňůry a citově je s ním spojena navždy ! Cizí lidé, ať jsou sebehodnější, milují Vás, tak nikdy nemohou nahradit lásku vlastních dětí ! Bohužel v dnešní společnosti už nejsou rodinné vztahy na prvním místě ! Stále se zvyšuje počet opuštěných rodičů a maminek jako je autorka článku. Děti zanevřou na své rodiče a matky dokáží opustit své děti.
Je to smutný příběh, vhání to slzy do očí........Chápu její bolest, ale v životě bych takový dopis nenapsala. Proč se doprošovat sobeckého zmetka, kterému stará nemocná máma nestojí za to aby za ní občas zašel?
Jak se můžete vyjadřovat o někom koho neznáte (jako o sobeckém zmetkovi),víte pár vět staré paní (které mohou mít k reálu hodně daleko)a pokud věříte v její bezchybnost a tomu, že např. synovi neublížila, tak jste hodně naivní.
Pracuji leta se seniory (tento ,,uslzený" příběh ) jsem slyšela X krát.
Ležela v DS stará žena -lékařka. Měla jediného syna, který přišel tak 3x do roka na návštěvu (a bylo vidět ,že i těch 20 minut je mu velmi nepříjemných). I ptala jsem se ho jednou proč s sebou nevezme někdy dcerky dvojčátka -babička by se potěšila....
A pán se rozpovídal s tím, že nikdo neví co to je to za peklo prožít (otce neměl)s matkou těžkou alkoholičkou dětství a mládí.
nedokážu jí zapomenout jak před Vánoci usnula přede dveřmi na pozvracené rohožce, mě bylo 13 let !! A proto jsem raději když matku nevidím.......
Od té doby jsem JÁ daleko tomu, abych NĚKOHO ODSUZOVALA (zvlášť když dle dopisu autorce chybí jen svatozář)
Oni děti to poznají sami až zestárnou!Ale to už bude pozdě.Pripada mi,v dnešní době,že zestárnout je něco,za co mladí rodiče trestají.Ale že rodiče mají nějaký majetek nebo peníze,na to si dovedou vzpomenout, tak ať zapomenou i na tohle!!Zestarnout je přirozený děj,není to něco, co si vymysleli rodiče ,aby měli čím děcka otravovat.Kazdy na to musí dříve nebo později přijít sám,a to se stane!
Každý na to přijde, jak jste správně napsal, ale opravdu až příliš pozdě kdy už se nedá nic napravit ! Pak budou trpět úplně stejně jako jejich rodiče !
Příběh je moc smutný,ale bohužel opravdu velmi časný.i já si kladu otázku,kde jsem udělala chybu, že mám dnes narozeniny a děti ani nevolají.myslim, že jsme a to díky nové době, která se jmenuje demokracie, úplně zapomněly dohlédnout a vychovat své děti k úctě k rodičům, a ke starším lidem,všichni jsme závodili co jím koupíme,
I já mám takový osud, myslím , že jsem vychovala skvělého člověka, chytrého, zodpovědného, bohužel však má i moji vlastnost - a to je zbabělost. Bojí se své ženy - všichni to vědí, ale musí se o tom mlčet.
Na své narozeniny nesmí pozvat svoji matku ani sestru - rády bychom mu popřály, ale nesmíme - špatně se totiž chováme a mluvíme nevhodně. Škoda - syna jsem vždy milovala a miluji, bohužel se s ním nesmím stýkat již deset let - zákaz od manželky, která pracuje jako asistentka pedagoga - škoda své dítě mám ráda a přeji mu vše dobré a aby byl úspěšný a dařilo se vše i jeho rodině.
To je krásně napsáno. Moc bych si přála, aby se paní uzdravila, ale nemoci z bolesti jsou těžké. K synovi se vyjadřovat nemůžu, mám to samé. Život jsem vzdala, už je mi všechno jedno, hlásí se nemoci, nezvládám domácnost. Jsem vyčerpaná a žiju jen pro své psy, ale i ti jsou už staří. Děsím se dne, kdy tu zůstanu sama. Je to bezvýchodné, tak se snažím žít s tím co mi zbylo.
S velkou úctou děkuji svým dlouholetým kamarádkám, které se mnou jdou dál a dál životem a dle svých sil mi pomáhají. Jak tady psala jiná paní, lepší než faleš a pokrytectví je kvalitní, dlouhodobé přátelství. Bohužel i kamarádky ,jedna za druhou, opouští tento svět a znovu zbývá samota, ale i naděje, že je v dohledné době budu následovat. Jistě to bude krásné...
Láska je bezpodmínečná. Nedá se koupit, nedá se v ní kalkulovat. Buď je nebo není. Udělala jsem pro děti, co šlo. Obohatilo mi to život a udělala jsem to o svojí vůli. Nikdy ode mě neslyšely, že je málo vidím že mi to neoplácejí. Ve vztazích děti a rodičů je to nastaveno tak, že čím víc rodič dítěti dá, tím víc dítě umí jen brát. Četla jsem před x lety prý autentický příběh,jak dospělý syn, zvyklý na péči matky, přišel z práce domů a neměl uvařeno, jak byl zvyklý. Matka ležela, už nevím, zda to byl úraz nebo nemoc. Ani se nesnažil ji pomoci, odešel na jídlo do hospody a zasekl se tam se známými. A matku, která potřebovala zavolat záchranku a nemohla se ani hnout, nechal bez povšimnutí. Takže výchova není o tom, že se obětuji na svůj úkor. Často mají děti značkové extra oblečení a za mámu se stydí. Kde na ten svůj nóbl ohoz má vzít ta máma, takovou otázku si dítě s nataženou dlaní nepoloží....
Stává se to, jak píšte, mám 80 tku na krku a tak kolem sebe i v rodině sleduji jak se děti chovájí k rodičúm, když už jsou staří a došla jsem k názoru, že čím míň se rodiče o děti starali, když děti byly malé, nevěnovali jim svúj celý čas beze zbytku a také je hmotně i finančně nerozmazlovali tak tím více je na stáří jejich děti opečovávají a dávají jim lásku, najdou si na ně čas, nevím čím to je, ale poznám mnoho takových případú. Já jsem dala dětem to nejcenější čas a vzdělání, nemohu si stěžovat, ale někdy by to mohlo být i lepší, stále je omlouvám, že dnes ja doba hektická, že nemají čas, ale někdy jsem smutná a přemýšlím kde jsem udělala chybu, ale zatím do takových extrémú jak to tu čtu to nedošlo.
Několikrát jsem se v posledním roce snažila kontaktovat mamku a najít cestu k sobě zpátky.
Po smrtí otce jsme se s bratrem o ni starali 15náct roků jelikož měla recidivu rakoviny.
Vše dobře dopadlo, ale mamka se změnila.
Nyní jsem ji již rok neviděla, ona o to nestojí.
Bohužel místo toho čtu pouze urážky a že ji jako rodina fyzicky napadáme a o všechno ji okradli.
A tak jsem to všechno vzdala.
Alzheimer. Na kolegu matka volala policii, že jí krade zlato. Nemůže za to. Ale pro okolí je to těžké, to zase ano. Smutné.