Škoda, že dcera rodiče nedala k soudu, protože po dobu studia mají rodiče k dítěti vyživovací povinnost a ne dceru nechat hladovět a živořit!.
Doba promlčení jsou 3 roky.
jo, já třeba měla to štěstí, že mi otec po roce na výšce umřel a juchů - sirotčí důchod! To bylo to nejlepší, co z něj kdy bylo.
Když mi bylo řečeno to samé "buď já (chlap) nebo dítě", nezaváhala jsem ani sekundu. Jasně že dítě. Věděla jsem co chci a proč. A rozhodla jsem se správně. Psal se rok 2009. Lepší je žít bez chlapa. Jen s dětma.
Lepší než špatný vztah je žádný vztah.
Bohužel,něco podobného se stalo i v mém životě. Moje matka mne neměla ráda už v té době,kdy se dozvěděla,že je těhotná. V mých 13 letech se rodiče rozvedli,matka mě měla v péči. Našla si přítele a na mě dočista zapomněla. Neexistovala jsem. Zažila jsem z její strany psychický teror, ponižování,fyzické napadání,prostě vše špatné co by jste ani ve snu od svého nejbližšího nečekali. Na střední škole už to bylo tak vyhrocené,že jsem musela jít k péči strejdovi (bratr od otce). Můj otec totiž také nejevil zájem. Je hodně těžké se s tím smířit, zda-li se to vůbec dá. S matkou nekomunikuji,není o čem. Pro mne je to cizí člověk. Žiju normálním životem, mám práci,mám kde bydlet,jsem vdaná i těch pár přátel mám 😊. Ale i tak v koutku duše mě to pořád bolí a stále dokola si říkám : "Proč?".
Rodičovství se nikde neučí, ono se hned prožívá naostro a nikdo na to nemá školy. Ano, jsme lidi, děláme chyby, děláme chyby i jako rodiče. Bohužel i do toho dcerunka jednou doroste a jednoho dne si bude muset přiznat, že je vlastně dělá také, i když vlastně nechtěla. Takový je holt život...
Ona už dospělá je a hodnotí situaci celkem střízlivě. Její matka je sobec a opravdu jí ublížila. Dobré je, že dcera je schopná a má vůli.
Nechápu ty matky, které si dělají z dcer své "nejlepší kamarádky" a vnášejí jim tak do života starosti, které mít prostě nemají.
Anete bude pár let trvat,než začne upřednostňovat sebe před matkou. Doufám, že až bude mít sama děti, nikdy nedovolí aby zažily to co ona. K tomu ji přeji hodně štěstí. Sobecké matky si nikdy neuvědomí co dělají svým dětem.
Já myslím, že ve svém věku 43 let už nějaké má.
Podle toho mi přijde, že matka byla sobec vždy. Když ji manžel opustil udělal si zhrzená matka kamarádku a vrbu z dcery a jak se trochu oklepala a našla si chlapa, tak ji už nepotřebovala.
Takto to ovšem popsala dcera, je otázka jak by stejnou situaci popisovala matka,takže prostě to nejde objektivně posoudit. Matka si našla partnera za 3 roky, to snad není taková doba, aby si dcera nemohla najít kamarádky a žít přiměřeně svému věku.
Jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet! Nemají si co vyčítat.
Opět zlá paní Halaštová. Dcera se podle Vás provinila čím?
Jasně stalo se příkoří, matka si vybrala, matka vás zranila. Ale srovnávat to s příběhem kde se matka rozhoduje která s dcer bude žít a která půjde na smrt.
Nevyzrala matka, pochopila bych ze ze zoufalstvi udela z dcery kamaradku a je s ni stale, ale ze ji pak drsne odvrhne je pubertalne zoufale, i kdyz matce mohlo byt i padesat
Jaké drsně odvrhne? Dcera se v 21 odstěhovala z domu, co je na tom drsného?
Celý příběh je velmi smutný. Ale plyne mi z toho jediné. Chlap, který by po mě chtěl takové rozhodnutí , by okamžitě letěl.
Máte pravdu, tyhle volby nechápu a člověk, který je toho schopen, není rodičem ale jen roditelem.