NJN, klasika, spousta lidí bez EQ, bez paměti, co pro ně byli rodiče. Je mi staroušků moc líto, vidím to denně. Mám maminku v domově, jenomže je to hrůza pro mě. Nejsem schopna se v 1 člověku o ni postarat ve 4. stupni závislosti. Jsem tam ale 4x týdně a pokud to jde, tak i na nějaké odpoledne si ji beru domů. Chudinka ale ani nepozná mě, ani domov.
Ale v domově vidím spousty takovych lidí, osamělých. Jsme tam tak 3 co chodíme za rodinnými příslušníky pořád. Ostatní jednou za čas na chvilku. A zrovna ti, co chodíme, máme rodiče ve strašlivém stavu.
Přitom např. senior, který je jenom na vozíku, ale jinak vše zastane, může být v klidu s rodinou. Co já bych za to dala, aby mamča vnímala. Co já bych se ještě od ní potřebovala dozvědět věcí.... A už to nejde. Ale i to málo, že mě třeba 1x za měsíc pozná, mi delá obrovskou radost.
Měla v zákonech zůstat vyživovací povinnost dítě - rodič. A taky povinnost pečovat v rámci možností. Těch osamělých seniorů je mi moc líto.
Ta povinnost v zákoně o rodině pořád je.
Děti se narodí, dáváš jim vše, co potřebují a chtějí, staráš se o ně, miluješ je a nakonec o tebe přestanou mít zájem . Jsou to nevychovaní a bezcitní spratci, kteří myslí jen na sebe a na to, co po rodičích podědí......
A proč jsou nevychovaní A bezcenné spratci?
Zdá se mi, že takhle muži neskučí, to spíš ženské, zřejmě autorčin dotvor, abychom klikli. Coby poučení čtenáři víme, že naší volbou je děti mít, povinností starat se o ně do jejich dospělosti, a pak jen s napětím čekat, kohože jsme to vykotili. Samozřejmě, že jsme je učili 5 dovednostem: pozdravit, poprosit, poděkovat, být zdvořilý a vděčný. Pan multidoktor Max Kašparů říká, že to stačí, abychom si nemuseli vyčítat. No a potom stařík na vozíku jistě pochopí, kde je mu NEJLÉPE, neboť nic není krásnějšího, než "návštěvní" dny, mohou být i vzájemné a časté, jen ne "soubydlení". Mám syna, který je pro všechny světlem a teplem, alespoň se k němu lidé vztahují jako můry ke světlu. Chtěla bych s ním být v kontaktu denně pro jeho milé chování a dobrosrdečnost. On však musí a chce dělit svou přízeň mezi ostatní, a pravdu povediac, rodiče nejsou vždy kýženými partnery do diskuse. O to víc se snažím být soběstačná, samostatná a samozabavitelná🙂, a šetřit jeho synovské kontaktní síly pro horší časy. Staříci bývají lítostiví už fyziologicky, je třeba nedávat najevo závislost, o city neškemrat, ale radostně je vítat, nastanou-li. Vždyť přece víme, co jsme si..., a s tím počítejme.
já bych to asi nenapsala, syn musí sám vdědět jak se zachovat vůči otci, a pokud to neví, nebo nechce co s tím dělat, vím,že to trápí, ale nátlakem to nejde, možná to bere normálně,že mu platí domov tak co dál potřebuje, to musí být v tom člověku, jak to tam není, donutit sotva i když ..........já bych teda moji máti nikdy nedala nikam, jsem taková,d
Věřím, že pánovi je to líto. A taky věřím, že pro syna udělali hodně. Ale bylo to jejich rozhodnutí. Syn si nemohl vybrat, že se narodí. Ono pečovat o seniora 24/7 není jednoduché. Já dělám 15 let na LDN a věřte mi, že jsem zažila ledasco. I to, že děti přijely jen pro peníze a ani se nezeptaly jestli staříček něco nepotřebuje. Takže pokud syn nemůže jinak, tak ať aspoň tatínka navštěvuje častěji. Aspoň....
Tak pokud platí hodně za domov důchodců, mohl by za ty peníze zaplatit opatrovatelku.
Sladkobolné a melodramatické. Tuším, že se tu píše, že už se o sebe pán vůbec nedovede postarat a to ve všech ohledech. Syn mu zařídil a platí pěkný Seniorský dům- dle jeho slov. /To tedy není žádná ,,pastouška a odložna". Dál už je to jednoduché. Syn se o otce postaral tak, jak mohl nejlépe. Kdyby to ještě proložil tím, že si tátu vezme na víkend, na Svátky a bude jej navštěvovat ...nemám vůbec žádné výhrady. Vážně nevím, proč si tolik lidí myslí, že žít na stará kolena v nějakém pěkném a slušném Domově pro seniory je nějaká hanba a trest. Jde snad o to vyvážit potřeby, možnosti atd. a to individuálně. Ne každému to sedí, ale mnohým ano. Zase bych to nedémonizovala.
Přesně tak. Jednoho dne, kdy už se v bytě sám o sobě nedokážu postarat, budu za takové luxusní dožití velice rád. Hromada lidí si neuvědomuje, že ti, kteří už jsou nepohybliví, jsou mnohdy rádi, že se děti a vnoučata na ně přijdou podívat, hezky si s nimi popovídají, něco jim i přinesou a zase odejdou. Je to lepší, než aby se dívali na své děti, jak jsou strhané, když se o ně po příchodu z práce musí starat. A pod pojem starat si představte i přebalování, otáčení apod.. Přičemž nejhorší na tom je, že již nepohyblivý člověk má různě bolavé klouby a další místa, takže je ho nutnou otáčet, přebalovat atd. s citem a musí se to umět. A je to třeba dělat ve dvou lidech, jinak je to pro ně mnohdy dost bolestivé. Kdo to nikdy neviděl, tak si to nedokáže představit.
Mno, jak pán píše - syn je ještě poměrně mladý, takže má malé děti a vede firmu. Za domov důchodců dává balík, takže se na tatíka nevykašlal, prostě nemá čas. Fakt nemá čas, úspěch ho totiž stojí hodně a on ho potřebuje, aby zajistil všechny blízké. Zaznamenala jsem větu, že otec nikdy nepoděkoval manželce za to, že mu dala dítě -a teď se diví, že se syn sice stará, ale s emotivními projevy se nepřetrhne. Asi se to u nich doma nenosilo. Holt, jaký dal vzor, tak teď sklízí. Syn by ho mohl navštěvovat častěji, ale to je třeba, aby si to zapsal do diáře, jinak si v nabitém pracovním týdnu těžko vzpomene, že má na chvíli vypnout a zaskočit za tátou. Neurčité fňukání má za následek neurčitý výsledek... většinou jen rozladěnost na obou stranách.
Rozum tomu, ze se syn nemuze postarat, ale ze za tatou jezdi jednou za mesic..to vypovida o mnohem.
Možná jsem nečetla pozorně, ale jak se ten pán postaral o vlastní rodiče a rodiče manželky? Jaký vzor do života si z toho vzal jeho syn?
Přijde mně to trochu kýčovité, něco jako různá rádoby dojímavá videa na YT. Neznáme podrobnosti, ovšem zdá se mi, jako by autorka dopis opsala právě z nějakého videa, kde základním smyslem je získat co nejvíce “to se mi líbí”,
To je tezke, stary clovek si chce povidat, chce cas, neni to jednoduche a odsoudit syna, ze umoznil otci kvalitni seniorhaus je kratkozrake. A ze si chodi deti pro penize je minulost.