Naprosto rozumím a sdílím podobné pocity,ačkoli od smrti mého otce uběhly 4 roky.Vzpomenu často,slza mi ukápne a bolest,byť časem zmírněná,zůstává.Na rozdíl od Vás jsem maminku ještě neztratila,ač je spoustu let omezována vážnou nemocí,a v důsledku toho jsem v posledních letech po odchodu tatínka PLNĚ pochopila,jak obětavý a vzácný člověk byl.O maminku se celý život staral,pracoval do 75 let,protože příjmem maminky byl od 40 let invalidní důchod (kvůli dialýze,na které je závislá),nevěděl,co je dovolená,ač byl velmi společenský člověk,přátele vyměnil za domácí povinnosti,obstarávání nákupů,časem i vaření a úklid.V době, kdy jsem měla už vlastní rodinu,jsem se mu snažila v rámci možností pomáhat,vozila těžké nákupy,vařila o víkend,cestovala s jídlem,jednou za čas vygruntovala,vozila léky,ale ten každodenní stres a péče zůstaly na něm.Nestěžoval si,jen mu přibývaly šediny a vrásky.Pak to přišlo najednou - rakovina tlustého střeva,těžká operace,nemohoucí máma sama v bytě.Nevím,jak jsem to vlastně dala,ale obratem jsem prodala můj i rodičů byt,zajistila společné bydlení v hezkém domě se zahradou,vše přestěhovala,tatínka dochovala v domácím prostředí a zůstala už se zcela nemohoucí matkou,o níž se starám dodnes.Situace je zhoršená v důsledku její počínající demence,stále trvající dialýzy,imobility,ale i nyní se projevuje její sebestředná povaha,celoživotní pocit ublížení z vrozené nemoci,přesvědčení,že my zdraví jsme povinni se postarat.Opustila jsem práci,pečuji celý den,sotva lezu.A hluboce smekám před tatínky,jakými byli ti naši!❤️🍀Po většinu života bych to vůbec nezvládla!
4
Máte připomínky k diskuzi nebo k diskuzním příspěvkům?Napište nám
Iveta Vodrážková
Naprosto rozumím a sdílím podobné pocity,ačkoli od smrti mého otce uběhly 4 roky.Vzpomenu často,slza mi ukápne a bolest,byť časem zmírněná,zůstává.Na rozdíl od Vás jsem maminku ještě neztratila,ač je spoustu let omezována vážnou nemocí,a v důsledku toho jsem v posledních letech po odchodu tatínka PLNĚ pochopila,jak obětavý a vzácný člověk byl.O maminku se celý život staral,pracoval do 75 let,protože příjmem maminky byl od 40 let invalidní důchod (kvůli dialýze,na které je závislá),nevěděl,co je dovolená,ač byl velmi společenský člověk,přátele vyměnil za domácí povinnosti,obstarávání nákupů,časem i vaření a úklid.V době, kdy jsem měla už vlastní rodinu,jsem se mu snažila v rámci možností pomáhat,vozila těžké nákupy,vařila o víkend,cestovala s jídlem,jednou za čas vygruntovala,vozila léky,ale ten každodenní stres a péče zůstaly na něm.Nestěžoval si,jen mu přibývaly šediny a vrásky.Pak to přišlo najednou - rakovina tlustého střeva,těžká operace,nemohoucí máma sama v bytě.Nevím,jak jsem to vlastně dala,ale obratem jsem prodala můj i rodičů byt,zajistila společné bydlení v hezkém domě se zahradou,vše přestěhovala,tatínka dochovala v domácím prostředí a zůstala už se zcela nemohoucí matkou,o níž se starám dodnes.Situace je zhoršená v důsledku její počínající demence,stále trvající dialýzy,imobility,ale i nyní se projevuje její sebestředná povaha,celoživotní pocit ublížení z vrozené nemoci,přesvědčení,že my zdraví jsme povinni se postarat.Opustila jsem práci,pečuji celý den,sotva lezu.A hluboce smekám před tatínky,jakými byli ti naši!❤️🍀Po většinu života bych to vůbec nezvládla!
4