Tak první polovinu problému jsme právě slyšeli. Teď je na řadě ješté druhá polovina. Tedy názor druhé strany. A ten bude (se zdůvodněním) pravděpodobně obrácený. Tady neplatí, že první popis problému musí být objektivní, zpravidla je naopak subjektivní. A teprve po doplnění subjektuvního názoru druhého lze začít problém řešit objektivně.

Nojo. Typická reakce tzv. ,,bytovkářů".Po generace žijí v panelácích či činžácích, sní o chalupách a pak neví co s nimi.

A to se říká spíš o nás ženách, že nevíme, co chceme. Aby dospělý chlap neuměl předpokládat, že údržba domku dá víc práce, než život v městském bytě, aby svéprávný chlap neuměl odhadnout, že už člověku ve středním věku znatelně ubývají síly, to je na pováženou. Ti dva totiž vůbec neměli měnit bydliště. Ti dva si měli pořídit zahradu a v ní celoročně obývanou chatu. Jenomže, to by musel on mít rozum a ona zdravý odhad, jak to může dopadnout. Často čteme příběhy, jak dva šli na důchod do domečku na okraji vsi a jak tam ten jeden, co zbyl, je osamocený a nešťastný. No, i tohle je nezáviděníhodná situace...

Na život na venkově musíte mít "vesnickou náturu". Buď musíte mít tučné bankovní konto, abyste si mohli na všechny práce najmout sílu, pak můžete jen relaxovat. V opačném případě musíte být pracovití, zruční, předvídaví a vytrvalí. A když vás to ke všemu ještě baví, je to život nádherný. Já ráno vstanu, jdu zalít skleník, všechny záhony, nakrmit drůbež, dát kočkám a psům. Pak pleju, sázím a přesazuji neboli tvořím si zahradu k obrazu svému a je to moje hobby. Že mě bolí záda, to beru jako samozřejmost. Manžel seká trávu, odváží, dělá drobné opravy a "vylepšení", pak něco k obědu, trochu odpočinout a když jsme unavení, tak trochu zvolníme. Mezitím trochu práce z podnikání. Na nákup sice musíme 12 km do města, ale rádi se vracíme do svého klidu. Nikdy bych neměnila. Žili jsme taky několik let v paneláku, ale tam bych se ukousala nudou.

Myslím, že je to problém nejen starší generace. Barák = práce práce a práce. Někoho to baví a někoho ne. Ale po letech v paneláku a pokud dokonce nikdo předtím nežil s rodiči v RD je to čistý idealismus.

Bez zahrady, bez práce a bez čerstvého vzduchu bych v paneláku nepřežila.

Znám moc dobře, manžel už taky nemůže, tak si necháme udělat a manžel si může užívat odpočinku. Navíc máme nově postaveno, ale jsou pořád nedodělky.

Bydlení v rodinném domě není pro každého.Zejména ne pro toho,kdo neumí žádné řemeslné práce a pro lenochy.Rodinný dům se zahradou je samá práce,zejména dům starší.

Že by musel něco dělat???