Na začátku to opravdu nepoznáte. Milujete - a ta vámi milovaná osoba vám přece nemůže vědomě ubližovat. Řekl, že vás má rád, přinesl vám kytku, bonboniéru, on sám navrhl návštěvu vaší rodiny ... Skončíte zamotaná (nebo samozřejmě zamotaný) v pavučině jako kukla. Bojíte se i nahlas dýchat, aby nebyl křik a obviňování. Jak jste nemožná, hloupá, nic neumíte, nic jste nedokázala, co bys dělala, kdybych se nestaral ... Kdo to nezažil, nerozumí. Vyjádření "chytrých", že si za to týraná osoba může sama, protože ... je obrovská hloupost. To může říci jen sám potencionální tyran/tyranka nebo naprosto neempatický člověk. Nevěříte si, bojíte se rozhodovat, protože podvědomě ten strach z tyrana přenášíte i na další lidi ve svém okolí. Trvá to dost dlouho, než padne ta poslední kapka, která vás přinutí odejít. U nás to byl teror jen psychický. Je o to horší, že pokud někdo z okolí vidí vaše modřiny, může zasáhnout a pomoci. Psychický tyran je manipulátor o to šikovnější, že manipuluje s celým širším okolím. Všichni přece vidí, jak se stará. Co všechno pro rodinu dělá. A vy jste líná, neumíte hospodařit s penězi, jen byste utrácela. Ani ty děti pořádně nevychováváte, neumíte vařit... A okolí ho lituje.