Pani Martino, proc placete? Svym vlastnim pricinenim (ano take diky i dukatum obou rodicu) jste vystudovala medicinu. Mate vlastni rodinu, mate sve zamestnani ... bohuzel v protipolu je to, co byste si sama prala a na dosah to nemate. Clovek ztraci, aby ziskal. Take plati "dockej casu jako husa klasu." To cekani je dlouhe a take bolestive. Nelamte to pres hul. Protistrana spolupracovat nebude i pres napovedu nejakeho rodinneho moderatora. Dejte tomu casoprostor, dejte sanci sama sobe a zivotni energii venujte praci a rodine. Drzim Vam pesti.
Je docela časté, že si starší dcera s matkou nerozumí. Obvykle proto, že mají podobné povahové rysy, což si vůbec nemusí uvědomovat. Přístup matky k mladší sestře může být také výrazem pocitu matčiny viny za dceřin nepovedený život ("jak jsem ji to vychovala, že je z ní lůzr"). Druhá dcera - lékařka - nakonec od rodičů dostávala taky finanční podporu 10 let (SŠ + LF), neznám moc lidí, kteří by si při medicíně přivydělávali, od otce asi nejen finanční, ale i psychickou ... Dcera lékařka má v očích matky všechno, je ta šťastnější, takže potřebuje podpory méně. Ale souhlasím, že se to kouše těžko.
Hlásím se do klubu. Pouze podotýkám, že mi to už je úplně jedno. A určitě platilo a platí, že koho si rodiče vychovali tak, že umí jen natahovat ruce a brát, ten to dělá celý život. Proč ne, když to funguje. Z dětí, které nikdo neupřednostňoval, vyrostli samostatní a schopní jedinci. Protože ti se museli spolehnout vždycky jenom sami na sebe. Být na místě Martiny, jsem ráda za svou rodinu a hlavně jsem na sebe hrdá za to, co jsem sama dokázala. Někdo totiž tu maximální podporu rodiny má a nedotáhne to naprosto nikam...
Jsem zvědavá, jestli třeba za deset, patnáct let, až bude maminka nemohoucí a protěžovaná dceruška se na ni vykašle, protože z ní už nebude mít užitek, si najednou matinka vzpomene, že má i druhou dceru, která žije spořádaný život a má slušný příjem, a začne po ní vyžadovat péči, protože přece "jí to jako dítě dluží".
Prvorozený vždy proráží cestu, po které už jde mladší sourozenec snadno a bez boje.
Podle mého názoru, by dospělá pisatelka měla odpustit nejen své matce ale i sama sobě.
Vždy to tak rozhodně není, jsou rodiče, kteří až takové rozdíly mezi dětmi nedělají. Spíš by se měla její matka omluvit jí.
To odpuštění nutné není, záleží na ní, jestli chce, nebo nechce a co pomůže jí osobně.
Jak to změnit?
Nikaj,můžete se snažit sebevíc,bude k ničemu.
Buďte v kontaktu s otcem,kdyztak,a vykašlat se na ni,ať se v stáří se o ní postará dceruška druhá.. .
Je to drsné,bohužel lásku nedá se vymanit
Dobrý den. Mám to stejně, rodiče upřednostňují mladší sestru a její rodinu. Už jsem se s tím smířila, ale bolí to. Snažím se to neřešit, protože to stejně nezměním.
Nevěřte tomu-je to jen žárlivost.