cítila bych to jako paní Adéla... určitě mu nepřeje nic zlého, ale prostě to nejde.. chápu to...
No. Otec jednal sobecky, a teď to poznává. Pozdě. Aby i Adéla jednou nepoznala, že v sobě živila dusící zášť a že by ji odpuštění osvobodilo. A taky už bude pozdě!
Důležité je zrekapitulovat si vlastní život, zda to co jsme vyčítali otci -matce jsme v dospělosti neudělali také.. A výmluvy, že to bylo díky tomu rozchodu vlastních rodičů neobstojí...
Vybavuju si svého otce. Odešel a všechno, na čem mu záleželo si vzal s sebou. Havně peníze, auto, počítač a různý jiný krámy.. To bylo to, na čem záleželo. Na nás (dětech) ne a nestál o nás. Děti nové ženy, ale ochotně vychovával ačkoli nebyly jeho a dal jim první poslední. Pak se ozýval, když mu nebylo dobře a kál se. To si vždycky vzpomněl, že má děti. Když to přešlo, zase o nás nevěděl. Kamarádka má stejnou matku, taky je opustila a ozve se jen, když je zle, nebo něco potřebuje. Nejspíš to bude stejné i s tímhle vejlupkem. Pokud mu paní nepřeje nic zlého a stýká se s ním, musí mu to stačit. Vlastně je na něj až moc hodná a měl by být rád. Za ty roky je z něj cizí člověk.
V dnešní době, když se manželé rozvedou,žena má děti ve své péči,tak tato matka s dětmi si myslí,že může kdykoliv vyvolávat bývalému manželovi, že něco potřebuje řešit kvůli dětem a nebo ,že něco pořád potřebuje. Bývalý manžel má už novou rodinu a samozřejmě časté telefony bývalé ženy se druhé ženě nelíbí.A bývalé manželky aspoň některé velmi rády otravuji
bývalého manžela a jeho současnou manželku. Z nám pár žen, které řekly, že bývalá manželka jejího muže ho častým vyvolavanim už obtěžovala a tak raději s bývalou nekomunikuje a platí jen výživné.
Ženy po rozvodu by si měly uvědomit, že rozvod znamená, že jsou dva lidi od sebe a i když mají děti, tak už se jim nemůže věnovat jako dřív...nemůže být současně s dětmi z minulého vztahu a současného. Proto platí,že rozvod pocítí hlavně děti, ale nemůžete chtít,aby to narusovalo další rodinu vašeho byvaleho.
Aha tady se někdo obhajuje.O ex vůbec nejde.Jde o děti vykašlal se na ně a teď na stáří si potřebuje ulevit svědomí.
Já bych mu odpustila ale né kvůli němu, ale kvůli sobě. Myslím, že paní si už prožila své a tímto by to pro sebe uzavřela. Musí to být těžké, nás náš táta miloval a udělal by všechno na světě aby s námi byl. O to je to teď těžší, když už tu není... Paní se bude trápit celý život. Některé věci se v životě prostě ukončit a uzavřít musí ❤️ i když je to někdy moc těžké.
Někdy to není jen těžké, ale naprosto nemožné. "Tatínek" způsobil trauma, které si dcera nese celý život. Lehce se řekne, aby to v sobě uzavřela. Kdyby jí někdo přepadl a zanechal doživotní fyzický handicap, také by nejspíš těžko na vše velkoryse zapomněla a odpustila, jako by se nic nestalo. Tohle je obdobné, jen že to poranění není vidět a navíc ho způsobil někdo, kdo o ní měl pečovat a chránit jí. Paní ho neodstřihla, ale nedivím se jí že necítí potřebu vyhovět otci, který si na stará kolena začal sypat popel na hlavu. Popravdě - chová se k němu lépe, než on se choval k ní.
Možná je tento příběh vymyšlený, ale takových "dárečků" přelétavých po světě běhá. Neodpustit a poslat do správných míst, slabocha, který sebou nechá manipulovat.
Já bych určitě odpustila.Nahlížím na to ze svého pohledu,neboť mě rodiče zemřeli mladí.Mamince bylo 35 a Taťkovi 44. Adelu chápu.Děti od mala vnímají vše co se doma děje, a hodně intenzívně .
Docela smutné je když maminka dospělé děti vede do záhuby protože to jinak neumí navíc díky penězům, které jen odklonila a nic nevytváří. . . . . .
já bych mu odpustila, proč ne, je to pryč, stalo se, být zarytě hrdá k čemu,d
Já myslím, že paní k tomu má zdravý přístup. Odpovídá mu, stýká se s ním. Ale proč by mu měla odpouštět když to tak necítí? Jen proto, aby jemu se dobře zemřelo? Ona s tím taky musela žít.