To je přesně ono. Ona nemusí, ale její okolí musí. Tak to ale není. Buď všechno, nebo nic.
no já bych ani nechtěla,aby se o me nekdo staral,každej má svých starostí dnes přemíru,to račí snesu,aby mi dcera přispívala,měla pečovatelku,ale své dítě nechat jen ,aby přišla domů,děti,nákup,uvařit,učit se s dětmi,nachystat prádlo atd....to nééé,to si jakkoliv rači vystačím s cizí pomocí....a že o mě se někdo staral?houbeles,tak jak já o své děti,tak matka ke mně,a to nebylo nic extra...je to muj názor a kadej máme jiný svůj život...ani já bych se nepostarala tím,že bych jezdila k ní,a večer zírala na prázdný talíř,neuklizený byt a nevím co..mnene...je to můj život ...tak to je a klidně mi nadávejte...
Přestože je všeobecně mylně zakořeněno, že vyživovací (alimentační) povinnost stíhá pouze rodiče vůči dětem, zákon 89/2012 Sb. (Občanskýzákoník) konstatuje vyživovací povinnost mezi manžely (§ 697), vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely (§ 760), dokonce vyživovací povinnost mezi vzdálenějšími příbuznými (!! § 910) a samozřejmě nejčastěji mezi rodiči a dětmi. Vyživovací povinnost je tedy víceméně všeobecná vzájemně i mezigeneračně (např. vnuk vůči dědovi). Proto je např. absurdní, že stát, tedy my všichni, přispívá třeba příplatek na bydlení důchodci, když zákon říká, že to mají dotovat děti, vnuci, sourozenci, tety strýcové, neteře, synovci, bratranci či sestřenice. A tito povinní ještě často nabývají do vlastnictví od svých prarodičů či rodičů majetek v mnohamilionové výši v rámci darování bytů či domů.
Plně souhlasím, Bára to píše tvrdě, ale má pravdu. K matce se neotáčí zády, nabízí zajištění pomoci, jen nechce svůj život ukončit pouze vyměňováním plínek matce, která může žít i déle než dcera. Zažila jsem si to a vím, že i nemohoucí maminka může být sobecká a zlá - život dala - život vzala! Nehledě nato, že se dětmi myslí mladí silní zdraví. Bohužel nemohoucí maminky jsou tak okolo 80 let a děti mají taky kolem šedesáti a sami mají zdravotní problémy, již nejsou tak fyzicky zdatní a hlavně musí ještě pracovat, aby sami měli peníze na chleba a střechu nad hlavou.
Nevim , ale je to napsáno moc zjednodušeně, mnohdy se žena nerozhodne , že nechce mít děti , ale nedaří se jí otěhotnět , najít si přítele ,mnohdy se ani sama neuživí,a proto chce do zahraničí ,aby tam našla lepší život. Je to fakt primitivně a povrchně napsaný,takovÿ článek prostě. Třeba je ještě moc mladà a nemůže zakotvit. Ale pro mnoha žen je život bez dětí naprosté tabu. A starat se o rodiče taky .
Čas je nejcennější komodita. Staří už ten svůj využili nebo nevyužili, tak či tak už nemají právo vysávat čas z druhých, život jim to neprodlouží a konec konců na smrti není nic špatného. Nechte mladé žít
Co říct, po té proti důchodcovske masirce se nedivím, že z někoho něco takového vypadne, já osobně sama nečekám, že se o mě někdo postará, ale za tenhle dopis bych to děcko už nikdy nechtěla vidět.
To je špatně ,,jedno z přikázání božích je cti otce a matku svou aby dobře ti bylo na zemí
Něco jiného je ,start se o malé dítě-rodiče ,když jsou mladí a něco jiného je, starat se o nemohoucího důchodce-rodiče, zvláště, když chodíte do 65 let do práce a nejste na tom zdravotně nejlépe. Ale pomáhat a starat se ,to je jasné!
Tato žena je sobeckost sama.Bohuzel i takové veci se stávají.Očividně není rada na svete , kdyz dovede napsat , ze na svět nechtela.
Nj, kdyby nechtěla, tak se to pozná. Zemřela by před narozením nebo krátce po narození nebo by ani nešla počít. Tak tak 🙂 Píši tu možná pro někoho trochu ezotericky, ale je to tak. To si vybírá duše a ne ego.
Rád říkám, že za všechno (si) můžou rodiče. Za dítě vychované k úctě atd, starající se o rodiče ve stáří, stejně jako za dítě vychované k opaku. Prý je důchoďák pomstou za jesle... Nedostaneme od života nic navíc, jen to, co do něj vložíme.