Ne, není to jen o tom jak jsme si je vychovali, nesouhlasím s vámi. Můžete dítě vychovat sebelíp, ale když odejde žít svůj život a dostane se do okolí, které má jiné názory, tak to ho může poznamenat. A samozřejmě pokud je z domova dvacet let, ač třeba jezdí na návštěvy, tak ty názory ostatních - ostatní-mám na mysli např. partnerku apod., jej mohou ovlivnit natolik, že se stane jiným. Nejvíc se to pocítí u synů, které samozřejmě ovlivní jejich partnerka. A i když syn má samozřejmě nějaký vlastní názor tak jej třeba ani nemůže uplatnit natolik, aby se o ty rodiče postaral, protože přednost má vždy jeho partnerka, ne matka. Matka do jejich životů samozřejmě patří, ale už jen tak na okraj. Dítě není rodičům nic dlužno, když jej rodiče chtěli a vychovali a třeba vychovali sebelíp a dal co mohli, čili to chtěli, tak to byla jejich povinnost, ne zásluha. Ale je moc hezké když se dospělé děti alespoň postarají alespoň organizačně - velký nákup, odvoz k lékaři apod. A starat se o ležáka - to nedokáže každý, ani sebelíp vychované dítě. Navíc když ještě chodí do práce.

Martine, až se ta maminka začne měnit před Vašima očima v dementní trosku, která nebude vědět, kdo jste, i když s ní celý život bydlíte a staráte se o ni, protože ona sama už není schopná udělat vůbec nic, bude na Vás křičet, že ji chcete ukrást byt (který je ovšem Váš), bude utíkat a křičet o pomoc, pak možná pochopíte...zkrátka když už znáte ty konce a co Vás to stálo, možná byste se na samotném začátku rozhodl jinak.