... tak já jsem stará, mám bezva syna, snachu, vnoučata a ani na chvíli mi nepřišlo na mysl, že bych od nich měla chtít, aby zastavili svoje životy a dali ho mně. Mám přesnou představu o domově seniorů, chci žít mezi vrstevníky, nechci poslouchat strasti a slasti mladší a mladé generace, prostě svůj k svému. Co je lepší.. být za každou cenu odloženou, byť milovanou věcí třeba v domě svých dětí nebo fungovat mezi lidmi, kteří žili "ve stejném čase" jako já? Budu radši své děti vidět na návštěvě, dokud budu moci, nic mi nebrání chodit i z domova seniorů za nimi....někdo jiný to má jinak.... tahle žena napsala pravdu.... žádné dítě se nás o život neprosí, je to naše volba a porodila jsem ho pro jeho život, ne pro svůj. Takové případy, jako třeba svého času Jaroslav Čejka, který obětoval život své matce... to je pro mne nepřijatelné. A jen dodávám, že maminka odešla o deset let dřív a otec a jeho Alzheimer mi "zůstal" na starosti, udělala jsem to, udělala jsem to ráda, moje děti ten vzor ve mně mají, ale já jsem ta, která to absolutně nechce. Ale to je můj postoj, nikomu ho nevnucuji,,,
lépe to napsat nejde a není slovo se kterým bych nesouhlasila. Víc jak 20 let mě přesvědčilo, že přístup jaký volí Bára je ten nejlepší PRO VŠECHNY.
také jsem se setkala s 65 letým mužem který celý život obětoval své matce (snad v důsledku nemoci, sobecké, zlé a arogantní ženě).
nikdy se neoženil a ani žádný vztah nemohl díky péči navázat.
Když matka zemřela , tak sám skončil na psychiatrii jelikož z toho, že mu ,,život protekl mezi prsty" se zhroutil.
nakonec byl v pečovatelském domě spokojený jelikož tam byl mezi svými vrstevníky.
Co si vychovala, to má. Samozřejmě není vždy možné o nemohoucího rodiče pečovat vlastníma rukama. Ale reakce jako "nebudu se o tebe starat, není to má povinnost!" prozrazují sobectví a sebestřednost. Kdyby byla slečna Bára skutečná a ne jen příklad do vypoceného článku, řekla bych, že skončí jako zlá, zakyslá baba, před kterou budou ostatní seniorky prchat.
Pokud jste to četla tak víte, že jí pomůže finančně, ale nenastěhuje si jí domů. Ten nadpis je zavádějící. Po přečtení článku zjistíte, že dcera jí, sobě napospas, nechat nechce.
Na situaci se spíš dívám z pohledu té matky, je mi 60, jsem již dlouhodobě na vozíku a vím předem, že až se o sebe nedokážu postarat, po dceři chtít péči nebudu. Zatím, ač na vozíku s jednou chromou rukou, se o sebe postarat dokážu. Lépe už bylo, teď už bude jen hůř, ale raději si zařídím pečovatelku. Do domova seniorů ani náhodou, po ochrnutí jsem si už v domě s pečovatelskou službou užila dost, vím, že to už ne. Plánuji si na nemohoucí stáří najít pečovatelku, té zaplatím a nebudu muset být za vše vděčná. Ale je to můj názor, vím, že jsou senioři, o které se děti starají, určitě i s láskou, ale dceru nechám žít si svůj život, neočekávám od ní utírání zadku a krmení.
Opravdu jste byla v domě s pečovatelskou službou? Nebyla to spíš nemocnice následné péče po ochrnutí? nezlobte se že se tak blbě ptám, ale řada lidí si plete pečovatelák který je sociální zařízení (a kde máte vlastní byt a služby si platíte) s domovem důchodců, LDN, nebo NNP, kde máte jen lůžko na pokoji a které patří pod zdravotnictví.
Já osobně bych svým dětem nechtěla být na obtiž, starost o nemocné ,slabe rodiče krátí život jejich dětem, a to nechceš, mělo by být více domovů pro seniory, kde doziju pokud již nebudu moci se o sebe postarat, se sobě rovnými , omezovat děti je hloupost, také jednou budou stáří a půjdou do domova pro seniory, to je koloběh zivota
To není koloběh života. To je neúcta a neochota se starat o rodiče, Ti, co pro nás dělali, co mohli, dostanou takovou odplatu? Jděte se podívat do některého domova pro seniory, asi se tam těšit nebudete. Chodím tam 1x měsíčně a vím o čem píši.
Můj pohled má dvě roviny, zákonnou a lidskou. Ze zákona má potomek povinnost přispívat rodiči na jeho výživu a životní potřeby. Druhá rovina lidskost se Báře ztratila v její sebestřednosti, a nejde s tím dělat kauze nic, protože by tak stárnoucí rodič ztratil svoji sebeúctu. Musí se vyrovnat s tím, že vychoval z dítěte sobecké monstrum.
Jednou bude stará a ani ty děti nebude mít. Svou cestu si zvolila a bude muset po ní dojít až do konce. Ale o svou matku se ze zákona musí postarat aspoň zajištěním služby nebo domova důchodců, když ne sama.
Nechci hodnotit příběh z článku.Neznám pozadí,jaký vztah měla matka s dcerou v minulosti atd.Žít naprosto svobodně,užívat si a být zodpovědný pouze sám sobě může být prima.Zvlášť když se dokážu hmotně skvěle zabezpečit. Ale život bez blízkých osob(v tomto případě děti jež slečna nechce) má svá ALE..Jak přibývají léta ( a ta rychlost je setssakramentsky hbitá) tak se stejně objeví projevy stárnoucího organismu. Mnoho dam bojuje pomocí plastik ale to řeší jen ,,fasádu". Srdci,kloubům a ostatním orgánům neporučí a proti přírodě je bezmocná medicína jako celek.
Samozřejmě,když jsou prašule není problém zajistit si velice luxusní pobyt v pečovateláku určeném pro velmi movitou klientelu.Interiér dle přání,strava taky(chcete jídlo z michelinské restaurace či od Polreicha? Není problém),odborný
personál vždy k ruce. Vše se platí,pochopitelně.Není problém? OK.
Jste obklopeni péčí ale ta je pouze na obchodní úrovni.Nejde od srdce,nejste součástí rodin personálu.A věřte,že ten rozdíl je cítit. Zabolí něco? Ihned je poskytnuta pomoc na nejvyšší úrovni. Ale v očích pomáhajících nenajdete strach,obavu o vás. Pamatuji jak mi sestřička z takového zařízení vyprávěla jak její klient nechápal,že o víkendu se mu nebude věnovat neboť má volno a jede za svým tatínkem. Nechápal,že peníze co jí nabízel jsou nic proti setkání s milovaným otcem. Klienta měla v oblibě,to ano.Dávala mu veškerou pracovní péči,ale v srdci nebyl.Samozřejmě,jsou vyjímky kdy z klienta je rodina ale to jsou jen ty vyjímky.
Za peníze koupíte skoro vše ale lásku ze srdce,empatii ne.
Tak nevím v jakém "pečovatelaku" jste byl ale luxus který popisujete neznam - ani michelinska restaurace ani jídlo od Pohlreicha. Jsem klient Pečovatelské služby tak vím o čem mluvím. Služby jsou dobré ale normální a nejen pro bohaté jak Vy to píšete,nemám ani průměrný důchod ani příspěvek na péči. Taky navštěvujíi člena rodiny v Domove důchodci a ani tam nemají jídla z michelinske restaurace nebo od Pohlreicha. Možná že zařízení pro movité klienty existují ale většina starších lidí jsou klienti zařízení jaká popisují výše.
No, já znám matky, které podporují dcery,aby zůstaly bez rodiny a staraly se o ně. Chápu slečnu, že chce žít svůj život, nikdo nemá právo jí ho vzít, a to by se stalo. Maminka tady jednou nebude a slečna bude žít chudý, smutný život. To přeci matka po dceři nemůže chtít
Jenže tato žena děti nechce, a to dobrovolně. Takže půl hodiny za den, aby maminku šla navštívit nebo jí šla na nákup mít bude a v životě jí to neomezí. To co je v článku je jen sobeckost. Chápu, že jí nechce doma, je to těžké, ale v článku to zní, jako by jí chtěla strčit do pečovatelského zařízení a nechala jí tam shnít, jen aby náhodou nepřišla o nějakou zábavu nebo o půl hodiny ve své firmičce. Půl hodiny za den má každý a nikoho to neomezuje.
Samozřejmě, že se má dítě o rodiče postarat. Pokud bude dcera přispívat na pečovatelskou službu a s matkou udržovat kontakt, za mě to tak bude v pořádku. Taky po svých dětech nebudu chtít, aby mi jednou utíraly zadek. Jediné, co bych dceři vytknul, je její prohlášení, že taky nechtěla na svět. Takhle mluví můj nejstarší syn, kterému je 16 a mlátí s ním puberta od zdi ke zdi. Tohle je ale dospělá ženská, která řídí firmu a už má mít přece jen rozum.
Ego 🙂 Kdyby nechtěl na svět, tak by tu nebyl. Buďto by nebyl počat, nebo by zemřel před narozením. Duše na svět chtěla 🙂
Takhle, on uzasny pristup ke stari jako je v Takove normalni rodince, je tezce mimo. Vetsinou je to o nervech kde se vsichni stridaji v byte v jedne koupelne a senior o ktereho se staraji, to vse vnima. Nebo prehazovani jako horkeho bramboru, ke komu ho premisti.Klidne priznavam, ze jakmile zjistim, ze uz peci o sebe nedavam, tak sama budu chtit do nejakeho zarizeni. Ani omylem by me nebapadlo se veset na krk detem. Takze rozhodnuti pisatelky me nijak nepohorsuje.
Naprostý souhlas, jsem seniorka, mám děti a nechci abych dětem zůstala ve stáří na krku.Doba Babičky Boženy Němcové je dávno pryč.
Tak už tím, že by byla ochotná své matce platit výdaje, jí je nápomocná. Jeden náš výrazný ekonom v jednom podcastu před časem řekl, že mít děti je takový deal se společností. Já vychovám děti, ony pak zase svoje děti. Z téhle logiky by pak ta péče byla směřována na další děti, protože ony jsou budoucnost. Ony budou pro společnost potřeba. Je to pragmatické, ale logické. V čem budou užiteční staří lidé? Tady ten "deal" úplně neplatí, protože slečna děti nechce. Rozdíl mezi rodiči, kteří si dobrovolně pořídí děti a jejich dětmi, je v tom, že děti se před narozením nemohly rozhodnout, zda tu chtějí být. V dětství ani do výchovy nemohly mluvit. Vydírat je tedy tím, že teď to musí vracet svým rodičům, je nesmysl. Otázka pak je, jestli mnohdy je co vracet. Řada lidí si z výchovy odnáší spíše traumata, s kterými pak na vlastní pěst musí bojovat, mnohdy celý život. Dcera je sobecká, ale stejně tak matka, pokud by chtěla, aby kvůli ní dcera obětovala svůj život. To musí být svobodné rozhodnutí. Já třeba znám lidi, kteří by u svých dětí ve stáří žít nechtěli. Ale podle mě většinou platí, že pokud vás rodiče vychovávali dobře a s láskou a máte s nimi dobrý vztah, milujete je a pomoci jim tak budete chtít přirozeně. Pokud tam ta láska není, asi v minulosti udělali chybu rodiče a teď za to platí. Mně to připadá docela fér. Navíc, obecně vzato... řeší tohle dilema někdo u mužů? Nebo se automaticky předpokládá, že se postarají pouze dcery? Muži mohou opouštět rodiny a žít si svůj život. Pak je taky dost sobecká společnost, ne. Některé ženy se tomu diktátu jen odmítají podřizovat.
Ale houbeles tyhle generalizace jsou akorát pro kočku,jsem chlap a o mámu se starám nákupy lékař atd.atd. a absolutně s tím nemám problém