Slečno,když už jste se tak rázně rozhodla, děláte ale velkou chybu,je to totiž Vaše morální povinnost obhajitelná i soudy!!!Kdo Vás asi vychoval,smím se zeptat???
Smím se zeptat paní Skalická, měla jste zákonnou možnost jít do důchodu v 65, nebo třeba 70 letech, nebo třeba už v 50? Pokud dříve, máte lepší možnost se o nemohoucí rodiče postarat. V 60 již často řešíte vlastní zdraví, kdy nárok na důchod nemáte, ale pracovat musíte. A třeba do práce chodit s prášky na bolest, protože jinak to už nedáte. Není vše jen černobílé.
Je mi šede a pánbůh chraň, aby přišlo moje dítě s tím, že se jde starat. Až přijde čas, najdu si příjemný pečovatalák, s vlastním bytečkem a hlavně klidem. Její péče by mě dříve nebo později dovedla do hrobu. Asi teda dřív...🙂))
Hlavně, aby ty pečovatelaky ještě nějaké byly a byli i lidé, kteří budou chtít v těchto zařízeních pracovat....
rodič dítěti pomáhá nezřídka celý život, nejdřív ho kojí, přebaluje, krmí, pak mu platí školy, pomáhá s bydlením, často i koupí nemovitost, ale jakmile rodič jednoho dne je nemohoucí a potřebuje pomoc tak ať se stará někdo jiný v ldnce třeba, chodit si tam ještě pro důchod nebo sepsat závěť, hnal bych holí takové potomky, je to hnus a sobeckost, já bych si to v životě nedovolil, je jiná doba každý myslí jen sám na sebe, jenom brát
Bohužel máte pravdu.
Matinka si vychovala odporného sobce a teď se jí to vrací. Ale karma je zdarma a pokud vůbec nějaká taková Barča existuje, ve stáří se jí to vrátí i s úroky.
Je věcí každého, jak chce prožít život a jak má pro svůj život nastavené morální mantinely. Velký (zásadní) vliv a to má rodina, chování a myšlení rodičů. Děti většinou přejímají jejich vzorec. Teď si to ještě (bohužel) neuvědomuje, ale až 'dozraje' do věku a situtace své matky, její potomek se k ní zachová úplně stejně cynicky a odloží ji jako nepotřebné ojeté kolo, které splnilo svoji funkci. A bude to považovat za správné. 😥😥😥
Slečně Báře přeju konec života v péči nějakého super zařízení pro nemohoucí seniory, kde jí ani všechny prachy světa nezajistí důstojný konec. Protože nikdo blízký nebude kontrolovat ty cizí ruce, jestli se starají dobře. Také zestárne a leccos se změní. Kdo si jak ustele, tak si lehne.
Kdysi bych tento přístup odsoudila! Starala jsem se bezjištně celý život o někoho a dokonce o cizí , které nikdo nechtěl. Celkem o šest lidí. Poslední byla moje tchýně, kterou už nechtěla ani její dcera.Bylo mi ji moc líto a přesto, že nás ani svoje vnoučata deset let neviděla, tak jsem nedovolila ji dát do ústavu a vzala jsem si ji k sobě.Bydlela s námi 12 let. Po covidu jsem zůstala nějakou dobu na vozíku. Tchýně na mě byla zlá a i mě shodila na zem. Utekl mi život staráním o druhé. Oni všichni život prožili a nestarali se o nikoho.Dnes se už nikam k vůli zdravotního stavu ani nepodívám. Tchýni jsem dala do domova důchodců , už je tam 3 roky a je jí 97 let. Zdravotně je na tom líp jak já 🤣. Kdybych to mohla vrátit zpět, tak si užívám života a už se o nikoho nestarám! Dobrovolně jsem si nechala ukrást svůj život a jen proto, že mi jich byli líto! Takže už neodsuzuji! A dětem nikdy nechci zůstat na krku! Nechci, aby se mnou seděli doma a chci , aby si život užili!
tak vy jste to zas přehnala tím opačným směrem
Když jsme dospělí, máme zodpovědnost jen za své nedospělé děti. Rodiče pro nás nemusí nic dělat a my nemusíme nic dělat pro rodiče. Rodiče si myslí, že když se materiálně o děti postarali, že se děti musí postarat o ně, ale tak to není. Pokud rodiče nedali dětem úctu a lásku, neměli by očekávat, že jim jejich děti úctu a lásku dají. Jsou děti které se starají o rodiče a vnímají to jako povinost. To je spatně. Jsou děti které se o rodiče nestarají, protože od rodičů nedostali lásku a úctu. To je také špatně, ale mohou si za to rodiče sami. A jsou děti, které po rodičích nic nechtějí a postarají se o ně protože úctu a lásku dostali a tak to má být. Starat se o dospelé děti není povinost rodičů. A starat se o rodiče není povinost dětí. Dospělý člověk se má postarát sám o sebe a po dětech nic nechtít. Oni mají svůj život a své rodiny. Já mám 3 dospělé děti které mají své děti. Nic od nich neočekávam a nechci, aby se o mně starali. Přesto vím, že až nebudu moct, postarají se o mně. Protože máme k sobě úctu a lásku.
Hezky napsané, souhlasim
Odporná obluda.
Částečně slečnu chápu. Ona se opravdu neprosila, aby se narodila, aby se někdo musel starat, utíral jí zadek, živil ji atd, jak zde mnozí zmiňují. To byla čistě volba matky a je zvláštní, že nikde není ani slovíčko o otci. A z popisu je tak nějak jasné, že vztahy nejsou bůhvíjaké. Za těch podmínek chápu, že se dítěti nechce obětovat vlastní život kvůli společenskému nátlaku okolí a zakořeněné „vdecnosti", že nás někdo porodil. Já mám s rodiči vztahy skvělé a ráda se o ně postarám. Nicméně tak, abych nepřišla o zdravý rozum a netrpěla tím moje rodina.
Amen. Ti, co tu moralizuji, obvykle netuší, co to je se starat o někoho např. s Alzheimerem a jsem zvědavá, jak dlouho by to vydrželi.