No nevím. Kdysi jsem byla postavena před rozhodnutí ohledně maminky. Sestry v nemocnici prohlásily, že to musíme řešit a že maminka by už neměla bydlet sama. Dokonce se nabídly, že vše zařídí. Byla jsem jak opařená. Další moje sestra také, když jsem jí to volala. Doma jsem nad tím přemýšlela celý den. Druhý den jsem šla do nemocnice za maminkou a sestřička chtěla vědět, jak jsem se rozhodla. Vše to vyplácla před maminkou , jako by se jednalo o kus hadru. O ní bez ní. Maminka tam seděla a mlčela a já jsem najednou slyšela svůj hlas. Ne...já maminku nikam nedám. Viděla jsem na ní jak z ní odplouvá napětí a ten její pocit úlevy za to stál. I když jsem nikam nemohla, i když jsem na to byla skoro sama. Bylo to náročné a někdy jsem byla i naštvaná na celý svět. Maminka v důchoďáku ale neskončila. Už jí nemám, ale kdybych mohla, udělám to znovu. Přes to všechno dnes tvrdím, že bych to od svých dětí nechtěla. Ale ono se něco tvrdí a pak když to přijde může být situace jiná
Přesně takhle mluvili s mojí maminkou ohledně babičky. Doma to nezvládnetr,neberte ji už domů. Vzaly jsme ji samozřejmě domů. Bylo to hodně těžké . Ležící pacient. Byly jsme na to samy a chodily přitom obě do práce. Ale nechat ji někde v neosobním zařízení zkrátka nepřipadalo v úvahu.
Slečna Bára až jednou dozraje a zestárne , určitě bude též potřebovat pomoc, at věří tomu , že jak se dnes chová ke své mamce, tak se ji to vrátí a zbydou ji jen oči pro pláč. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
..nechápu zákony, že se mám starat o dítě a to že má po mně dědit...
Nesdílím hodnoty slečny Báry, ale dokážu ji pochopit. Pokud je ochotná mamince platit péči profesionálů a zabezpečit aby o ni bylo postaráno.. pak mám pocit, že se svým způsobem "postarala". Ač to třeba není pro maminku dostatečné dost...
Mám stejny názor.
Kazdy at uzna sam jak na tom je. Ja treba uz uvatuji si sama zaridit domov duchodcu a nespolehat na deti, maji svou rodinu male deti a bydleni tak akorat. Vlastnim byt, prodam a budu si dotovat domov ktere nejsou levne , ale solidni. Staci kdyz rodina prijde na navstevu a zkontroluje jestli je o me za tyto penize postarano. Sama vim jak jsem na tom byla ja. Mela jsem praci na 3 smeny, rano po nocni jsem koupila cerstvou snidani mamce, jela k ni domu uklidila a sla si lehnout po cca 2 hodinach me mamka volala jestli uz nespim, koncem tydne jsem chodila jak zombi. Krom toho se zhorsilo zdravi mamce , proste to takhle neslo dal, byla jsem jeste samozivitelka musela jsem pracovat. Nasla jsem ji domov ve kterem byla spokojena nasla si tam kamaradky a ja za ni kazdy tyden jezdila. Casem uz byla lezak a to bych nezvladla, jidlo primo do zaludku pres trubici, tak to uz vubec bych nedala. Zalezi v jakem prostredi se vyskytuje, proto klobouk dolu pred temito pracovnicemi. Jejich praci si velice vazim, neni to jen prace fyzicka ale chce to mit srdce na pravem miste. Hodne zalezi na prostredi, pokud muzu jsem doma a az budu potrebovat nejakou pomoc budu resit sama , na duchod jsem se uz pripravovala davno a muj byt je pojistka. Duchody nepokryji solidni domovy, jedine pak ze by prispivala rodina. Dnesni mladi maji sami co delat aby slusne vyzili. A takove reci o nevdecnosti deti prehlizim, kdo nezazil jak je to slozite nepochopi a vsechny domovy nejsou odloziste.
ono nejde o to , aby si ji hned stěhovala k sobě , ale matka je přeci součástí mého života , měla by mezi nimi být nějaká vazba , měly by si s dcerou být nablízku alespoň mentálně a lidsky , pochopím , že dcera chce jezdit po světě , ale pomoct mámě i v tom pečovateláku , chodit za ní , mluvit s ní , občas zařídit lékaře ap. věci, koupit jí třeba nové boty ..... nepíšu o denním starání se, ale slečna to napsala tak, jakoby mámu úplně vyhodila ze svého života .
článek o tom, že bude (třeba z Austrálie) mamince 2x týdně volat a (to už nyní slibuje)jí bude finančně přispívat by nebyl čtenářsky atraktivní.
musí to působit velký extrém
Každý má právo se rozhodnout tak, jak mu velí jeho svědomí. Jednou se do toho zrcadla podivame všichni,a to co tam uvidíme,záleží na tom, kým jsme byli a jak jsme žili. Moje máma je už na pravdě boží, odešla poměrně mladá a rychle. A i přesto, že náš vztah nebyl zrovna ideální,postarala bych se o ni ráda. Ne kvůli ní,či kvůli tomu,že je to má" povinnost". Ale kvůli sobě. Abych se jednou nemusela za sebe v tom zrcadle stydět. Ale každý to máme jinak.
Tak pod tohle se podepíšu. Taky to tak mám.
To je těžký,taky se starám o tatínka a předtím o maminku,je to náročné. Děti i když se snažím být mámou vím že střádají, dovolené můžou jen s přítelem a já můžu tak jednodenní výlet stým že pak otec mě to dá sežrat, protože mu vadí že jsem pryč. Za těch 42 let jsem mohla mít pro sebe tak 20 let jinak pendluju furt mezi rodinnou. Mám je všechny ráda ale..........
ale ....., když by vám všichni najednou umřeli , tak konečně budete mít čas a klid je pro sebe , krásná představa co ?
Slečna se rozhodla dobře,ve zkratce popíši svůj příběh je mi skoro 50 let,svoji matce jsem pomohla,když se po 25 letech rozvedli,nechtěla žít v domě sama,dům,který se rozpadal jsem opravila s tím,že dům bude celý můj a z časti před rekonstrukci vyplatim bratra,udělala jsem z toho 2 bytové jednotky,mám 2 děti o které se moc nezajímala,dům mi celý přepsat nechce ani po 24 letech,nechce uznat péči 7 let,atd.,teď je dům rozděleny na 2 malé domy,vše jsem udělala a zaplatila sama,uz vim,proč jsem rozvedena a bez chlapa.Situace nyni je takova nebudu mit peníze ani dům,vše dá bratrovi cca před 9 měsíci měla mrtvici a bratr se nestará jak slíbil,spoléhá na mou pomoc,když bydlím vedle,mamka se vrátila po 7 měsících domů a vyžaduje nějakou péči-,odmítla jsem,nechci,občas mi to nedá a zavolám jí nebo ji něco vyřídím,ale celkově se nebudu starat a zajímat o takového člověka,který mě využil a po druhé to neudělám a je mi fuk co si kdo o mě mysli.Neni povinnost děti starat se o rodiče a poslouchat že by jsme měli být vděční.To si nás rodiče nemuseli pořizovat.
Chci mit funkci a chci si užívat ! ... typická bezohledná a bezcharakterní kariéristka. Ale až sama bude stará a nemohoucí bude se péče dožadovat.
No nevím, kamarádka se starala o svoji mamku 15 let (po mozkové mrtvici),15let nikde nebyla,jenom zavřená v domku,když chtěla něco koupit,požádala sousedku aby tam chvíli byla.To také asi není dobré,takhle vymazat 16let života.
Každý má právo žít si život podle svého. A nést za svoje rozhodnutí odpovědnost.
Nikdo jiný tak nemá právo komentovat či dokonce kritizovat rozhodnutí druhých.
Tím je myslím řečeno vše. Pokud se slečna rozhodla zajistit své matce bydlení, finance, pečovatelskou službu rozhodně nemusí mít pocity viny.
Jste úplně mimo mísu. Zas ten zpropadený materialismus. Peníze, peníze a peníze. Zkuste si někdy zajít na chvíli do domova pro seniory a prohodit pár slov s jeho obyvateli. Ti lidi netrpí nedostatkem jídla nebo ošacení. Ale nedostatkem kontaktu se svými blízkými. Takový člověk strádá daleko rychleji.