Rodiče obětovali dceru? Samj se nepodílejí? A bratr nevládne rjkama a mozkem? Lidé v jeho situaci pracují, žijí sami a mají výpomoc. Tereza jedná správně, a to už je i tak dost pozdě.
Jednoznacne musi Tereza zit svuj zivot. Nechapu vubec proc se o syna nepostarali rodice a nebo mu nezajistili pecovatelku a take psychologickou pomoc. Casto to nejlepsi co muzeme udelat je,neprehanet to s pomoci-vim,zni to strasne,ale jen tak maji takovi lide nejlepsi sanci se i v takovych potizich posunout dal..zni to tvrde..ale Tereza nehodu nezpusobila a bratr se dle vypraveni vubec nesnazi-to je klicove-mohl by ale nechce..a za to nemuze ani nesmi Tereza platit svym zivotem. Jeji dopis je naprosto v poradku. Pisi ze sve zkusenosti-ma matka-zdrava ale vdova,se mi takhle v 16letech povesila na krk,nezajimalo ji ze chci mit taky rodinu a zit..po 20letech pece o ni jsem onemocnela a ona mi jen s nezajmem rekla "nic nevydrzis..jsi slaba". Jeste mi par let trvalo,nez mi vse doslo..nastesti je v domove duchodcu, ale pro me uz neexistuje..skoda meho zdravi..tihle sobci si takovou peci nezaslouzi.
Ano, udělala dobře. Nejde jen o to, že má Tereza svůj vlastní život, ale její bratr by se měl naučit zvládnout toho co nejvíce sám už jen proto, že i Tereze se může něco stát. Pro něj samotného je nejlepší zvládnout toho co nejvíce sám, dodá mu to sebedůvěru a jistotu a jak mu Tereza napsala i poznání, že není odepsaný.
Měla to udělat hned. Není jeho služka. I pro rodiče to bylo jednoduché a chovali se jak sobci.
Tereza udělala to nejlepší, naopak, že tak dlouho se o něj tak starala, tím mu více ublížila. On teď těžko bude chtít něco změnit. Znám spoustu vozíčkářů, kteří žijí "plnohodnotný" život a dokáží si ho užívat a díky tomu jsou šťastný. Pokud za něj všichni všechno udělají a obstarají, tak nežijí, ale přežívají a nemůžou mít radost z toho nic nedělání, je to pak jen čekání na smrt. Dnes i nákupy jdou objednat až domů a zabavit se, že si zkusím něco ukuchtit, to může být i zábava a je to nějaká činnost. Vždyť si může i najít kamarády a prostě dle možností žít a užívat si. Není potřeba jen sedět doma a ven jít jen když mě někdo vyveze.
Pokud je vozíčkář v depresi,nemá dosti vůle na jakoukoli činost,potřebuje blízkou rodinu kterou zároveň likviduje, je nutno hledat jiné cesty,těžko posuzovat natož odsuzovat,každý se nerodí Meresjevem se 100% vůlí a na vozíku je všechno komplikované ,ustrojení,včetně jenom jít na stolici,či bydlet v patře s malým důchodem,M.
Je-li vozíčkář v depresi 13 let, tak je zralý na pobyt na psychiatrii.
Neudělala dobře,nejdříve měla požádat jeho rodiče aby se na pomoci podíleli a ne to takhle naráz useknout to taky není fér.Pokud si bratr po tom šoku něco udělá bude mít špatné svědomí až do smrti.
O bratra se stará 13 let a rodiče celou dobu asi nepomáhali, či pomáhali omezeně. Takže není co řešit. Pokud si bratr něco udělá, tak to není vina Terezy. Ta si nemá co vyčítat.
Terezko, děláte dobře. Pomohla jste více, než by se čekalo... Obdivuji Vás, že jste to zvládala tak dlouho.. Teď už musíte myslet jen sama na sebe a zařídit si svůj vlastní život... Svým rozhodnutím pomůžete i bratrovi, který už se měl dávno se svou novou životní situací vyrovnat a začít zase samostatně a plnohodnotně žít - i na vozíčku...
Zlobila bych se na rodiče, že to vůbec dovolili! 13.let?! Snad stihne začít žít svůj život, , držím jí palce a bráchovi taky!
A to mu to spočítá na kalkulačce, co má u levé ruky? Já článek nečetla, ale možné to je! Dnes už se i city a vztahy přepočítávají na peníze.
Když nemáte na to si to přečíst, tak si nedělejte ostudu a nepište...