Snad to není ještě stařenka nad hrobem, co se ani nestrefí lžící do úst, tak ať si žije svůj život. Co by si jako dělala ? A proč ? Ale i kdyby, není to vaše chyba, že někdo nedokáže naplnit svůj život ničím jiným, než šikanováním druhých.
Doporucuji ihned odjet a zařídit se podle sebe, matku pozvat ať za Vámi přijede. Máte právo žít svobodně. Matinka si ráda zvykne. Mám za sebou život s podobnou citovou vyděračskou. Dnes je mi 66, matka už je několik let po smrti, s kdyby mi dnes bylo opět 25 a měla bych tuhle volbu před sebou, neváhala bych ani sekundu. Nenechte si zničit život. Vaše matka chtěla mít dítě, tak měla Vás, ale k ničemu Vás to nezavazuje, o nic jste se neprosila.. To bylo její přání a Vy jste odpovědná za svůj vlastní život, do zahraničí jeďte a na nic se neohlizejte. Fakt držím palce, buďte statečná.
Možná přišel čas na to zjistit, proč tehdy odešel slečnin otec, případně kdo podal návrh na rozvod, jak to bylo se svěřením do péče apod. Je možné, že matka se podobně chovala i k němu. Pokud matka není nemoucí - což by bylo jistě uvedeno - péči dcery zatím nepotřebuje. A dcera v této situaci za "štěstí" své matky zodpovědná není. Takže si může plnit své sny. Ovšem taky počítat s tím, že jestli/když/až se bude chtít z ciziny vrátit zpět, matka není povinná jí poskytnout zázemí ani pro začátek .... V normálních rodinách to chodí jinak, ale vyprávění o normální rodině by nebylo dostatečně atraktivní pro prodej reklamy 😁
Každý jsme odpovědní sami za sebe, pokud bude matka nemohoucí nemá právo zničit dceři život, na to je příspěvek na péči, důchod a pečující instituce. Tečka.
I když je to problematické téma,máte si žít svůj život a nenechat se vydírat maminkou.Má možnost mít stejně staré kamarádky a žít si taky ten svůj život.Dcera si pak nebude jednou vyčítat,mohla jsem ale neudělala jsem to.Když by vnoučata chtěla pracovat a žít v cizině,poznat,,svět" budu souhlasit ať jedou.Ne,že bych je neměla ráda ale proto,že je mám moc ráda.Mají možnosti co my neměli.
Bude to znít blbě,ale nedívej se na ni. Buduješ si svůj život. Možná tam ani nebudeš dlouho, nebo napořád.To nikdo neví . Chápu i tvoji maminku má o tebe strach,ale ten bude mít pořád i když budeš tady jenom třeba o pár kilometrů dál.
Rozhodni se pro to jak to cítíš TY ne ostatní.
Já jsem se kdysi vrátila a lituji dodnes.
Maminka nemá upřímný strach, maminka je sprostý vyděrač.
V každém případě se osamostatnit, nechat se vydírat. Ale ani nenechat matku jen tak a odjet. Myslím, by se opravdu měla pokusit pro ni sehnat nějakou pomoc. Jiní příbuzní, obvodní lékař, nějaká poradna, nevím, co má dcera k dispozici. Dosud měla zřejmě s matkou dobrý, nebo aspoň uspokojující, vztah. A pokud se matka nyní chová hystericky, mohla by skutečně předvést hysterický pokus o sebevraždu. Nemusí ho dovést do konce, ale dcera by mohla mít výčitky do konce života.
Dcera ma svuj zivot a matka ji jenom vydira.Hraje divadlo,dcera neni jeji majetek.
Copak to dnes ještě existuje, že máma takto citově vydírá svoje děti? Myslela jsem, že většina rodičů podporuje své děti v jejich samostatnosti a přeje jim, ať uspějí i kdyby za hranicemi. Je mi téměř petašedesát a tohle bych fakt neřekla. Naopak, podpořila bych je, až žijí své životy co nejlépe , protože oni dnes mohou.
Čeká nás to bohuzel všechny rodiče,připravuji se na to psychicky už teď,kdy vím, že má předpoklady a možnost práce v zahraničí.
Ona je silná osobnost a vim že bude chtit život jinde zkusit a láká jí to.
Bojím se kdy ta chvile přijde a až nastane tak budu hotová,ale nechci,aby můj strach a obavy o ní jí připravili o přilezitost něco vidět,zažit a prosadit se.
Naštěsti mam jeste syna,tak to osamění nebude tak bolet.
Tak ji provdejte.
Zbalte se a utíkejte. Vaše matka nedokáže přestřihnut pupeční šňůru. Bude Vás jen využívat jako pečovatelku. Mám takovou kolegyni v práci. 47 let, bez dětí, bez partnera, jen matka, která je navíc psychicky nemocná. Zahodila svůj život.
Souhlasím, mám za sebou něco podobného, pryč dokud je čas !!!!!