Chápu paní, je jí mezi 50 a 60 lety, děti má z domu. Je ráda, že má práci a celodenní péče vážně není legrace. Trochu mě mrzí, že ten "odpor" péče je pouze ve vztahu ke tchyni, o své rodiče se postará. Měli by si promluvit a postavit na pevno, "o žádné rodiče se u nás doma starat nebudeme a všem zajistíme pečovatelku".
Proč? Proč by ona měla svoje rodiče šoupnout do ústavu jen proto, že pán se nechce starat o svou matku? Ona se o ty své třeba bude chtít starat. Ať si pan maminku nastěhuje k nim a pečuje o ní, s manželčinou pomocí. Ona se pak bude starat o své rodiče s jeho pomocí.
Typické . Bohužel …
Hlavně se kvůli chlapovi ( potažmo jeho mamce, jeho rodině ) nevzdávejte svého života a toho co vy mate ráda. Nikdo z nich to neocení . Spíše naopak. Ctím vlastní zkušenost …
Odsuzovat kohokoliv,že se nechce vzdát svého profesního života a starat se o některého rodiče partnera je zpozdilé.Všichni víme jaké jsou vztahy,mezi snachami a tchýněmi,takže to není chytrý nápad,od jejího partnera.Může v tpm být citové vydírání a to je přes čáru.Já vyznávám pravidlo,že lepší než být nemocný a nemohoucí,lepší je být dobře mrtvý ale to mluvím jen a jen za sebe..A toto by měl řešit partner,když se jedná o jeho matku, a ne to házet na manželku.To je od něj podlé.
Přesně tak.
Dobře mu to paní napsala, chlapi mají pokaždé velmi rychle vyřešeno, pokud o něco jde, holt hodí starosti na někoho jiného, ale už se nedívají, zda okolí souhlasí. Reagovala bych naprosto stejně, je to jeho matka, v prvé řadě tedy JEHO starost! Manželka může- pokud chce pomoct, ale pokud ne,má plné právo odmítnout a ne že on to vezme jako hotovou věc a ženo podřiď se. Jsou jiné možnosti, přesně jak paní píše, pečovatelská služba, domovy pro seniory atd.
Paní je pěkný sobec, když hned na začátku pise, že kazdy se má starat jen o SVE rodiče. Co je to proboha za manzelstvi? No a druhá otázka je výše platu obou manželů. Pokud má on výrazně víc, je zcela logické, aby ze zamestnani odešla ona. Znám dvě rodiny kde to přesně takhle fungovalo, ale to byla skutečně dobra manzelstvi nesobeckych lidi
Manželství není o tom, že žena bude poslouchat manžela na slovo a dělat mu služku. Manžel se odmítl vzdát alespoň části svého života, i když je to jeho matka, která potřebuje pomoc a evidentně jí nehodlá pomáhat (a kdo že je tu sobec), ale veškerou péči hází na svou manželku.
A pokud umíte číst, tak ta nabídla jistá řešení, kde se bude o maminku manžela starat.
Že znáte, je hezké, ale víte také, jak se ženy z těch domácností cítí?
Sama nevím co je a co není správné. Ale tak nějak si myslím a cítím to, že vztah k tchyni je tak trochu i odrazem vztahu k partnerovi, starší generace měla možnost vidět příklady že se dospělé děti o rodiče staraly, dneska vidí příklady dávat rodiče do domovů, ústavů. Ano, mají svůj život, ale přece musely vědět, že jednou taková chvíle může přijít. Zřejmě by se měli postarat oba, a to o rodiče na obou stranách, vzájemně si nějak rozdělit povinnosti a pomáhat si. Každého to nepotká v manželství, že rodič partnera bude potřebovat pomoc a pokud tohle nastane tak se mi to nezdá vůči partnerovi fér že pomáhat odmítnu a nechci, cítím to spíš jako podraz na partnera než na ty rodiče, protože ten partner, který toho rodiče nemohoucího má, tak určitě nějak taky trpí. Když mi partner pomůže tak se to zvládat dá když si něco odřeknu. No, těžké rozhodování.
Krásně a pravdivě jste to napsala,paní Majcherová. A máte pravdu,je to jen o dobré vůli a ochotě si něco pro druhého odříct. Ale to se dnes,bohužel nenosí. Dnes je moderní trvat na uzákonění eutanázie a hlavně chovat se k nemocnému příbuznému tak,aby k ní byl z pocitu viny a studu donucen.
Domovy důchodcu jsou tu od toho. Tam mají staří lidé věkově seberovné lidi, se kterými si můžou povídat, mají veškerý servis, pohodlí. Není to vězení, můžou jezdit na návštěvy k dětem, na výlety. Moje maminka tam sama chtěla a teď je tam spokojena. I manželovi rodiče si sami vyřídili DD a umřeli tam sťastní. Nechtěli být na obtíž dětem a my jsme jim jejich rozhodnutí nerozmlouvali. Neodložili jsme rodiče do DD, sami tam chtěli. Ano, děti by často nedali své rodiče do zařízení, které jsou pro staré lidi, ale pak každému vykládají, jak jsou z toho unaveni, jak se obětovali, co všechno pro své rodiče udělali. Starat se o staré rodiče, často postižené demenci nebo jinou nemoci, není jednoduché, (dítě dáte k babičce, ale rodiče kam? Do LDN?) je to "úvazek" na 24 hod. a 365 dnů v roce. Takže já se paní ani nedivím. Chce mít svůj život.
Za mě dobře udělala . Já se sice musela postarat o svého otce ale odnesla jsem to zdravím které mě nikdo nedá. Chodila jsem do práce a každý den jezdila za otcem uklidit dovést oběd a tak dál. Nejhorší bylo když musel k doktorovi to jsem pak musela domlouvat na odpoledne protože volno mě nikdo nedal. Otec měl parkinsna a byl po dvou infarktech a k tomu zaprášené plíce byl horník . A byl neskutečně tvrdohlaví ,takže zkuste přinutit devadesátiletého chlapa brát léky které nebral skoro celý život. No když zemřel měl bez pár dní jednadevadesát a já putovala za pár měsíců na operaci kdy se nejen ze zákroku ale i z dalších potíží které vyplynuly z neustálého přepínání na povrch teprve skoro po dvou letech nemůžu zpamatovat. Takže ti kdo nechtějí a nemůžou se starat tak neodsuzuji vím jak to většinou dopadne.
Nevidím sebemenší důvod proč by ona měla odejít z práce a starat se o jeho matku. Mějte mi to klidně za zlé,ale je rozdíl starat se o někoho kdo mě vychoval a o" cizího"člověka.
A co teda opustí práci a tchýně za dva roky umře.Kdo ji zaměstná?
Lze se v rodině domluvit, ale jestli pán přišel a prostě prohlásil: Matku nastěhuju k nám a ty přestaneš pracovat a budeš se o ni starat, udělala bych totéž. Také tam není, jestli pán nemá nějaké sourozence, kteří by mohli pomáhat. Alespoň čas od času, třeba o dovolené.