A máme tady opět jeden tendenční popis minulosti. Nikdy v životě jsem neslyšela o klučičích teniskách Tonících. Hodiny tělocviku u nás probíhaly tak, že jsme si splnili povinné disciplíny a potom kluci hráli do konce pololetí fotbal a holky dělaly gymnastiku, občas volejbal nebo vybíjená. Protože jsme měly šílenou tělocvikářku, tak pokud bylo venku hezky, musely jsme lítat po přilehlém parku, ona stála u "vchodu" a pískala nám k tomu na píšťalku.

Vážně mne zajímá, kolik je autorce článku Martě Pušové let. Výraz "toníky" pro klučičí kecky jsem v životě neslyšel. Asi tomu tak říkali jen u ní doma v rodině.

A text "....každý sportovní úspěch byl oslavován jako vítězství nejen sportovce, ale celého socialistického státu." ? Copak dneska se sportovní úspěchy na MS, ME nebo olympiádě neberou jako úspěchy českého sportu ?

Nástupy na začátku a konci hodiny pamatuji, ale bez hlášení.

Jednoduše řečeno: autorka naplnila kvótu textu, ulevila srdíčku a spokojená se chystá psát další blábol pro dnešní neznalou mládež, která chodí na hodiny tělocviku v riflových kraťasech.

Nástupy, hlášení a řazení podle velikosti pamatuju ještě z let 60., ale o toníkách slyším poprvé a nepamatuju, že by nám někdo předhazoval obranu vlasti. A disciplína a kázeň je v hodinách TV nutná, pokud nemá dojít k úrazu např.při hodu krikeťákem, koulí, při přeskoku koně, kozy, při nácviku výmyku, cvičení na kruzích.....Každopádně byla naše fyzička podstatně lepší a obézních dětí bylo minimum, možná tak 1 ve třídě , kde bylo průměrně 35 dětí.

Ač jsem měl většinu správně, tak mnoho z těch odpovědí jsou tendenční a nepravdivé. Drtivá většina (alespoň našich) učitelů měla rozum a mnohé z popisovaných hloupostí do hodiny nedávali.

Já se bohužel řadím mezi pamětníky a s většinou těch věcí mohu souhlasit, i když třeba osobnosti tělocvikáře mám v paměti poněkud jinak, než je uváděno. Byli to povětšinou pohodáři, žijící tak nějak "mimo" celý ten ideově svázaný školský systém. My jsme je měli rádi. Ta disciplína a kázeň tam ale určitě byla, což byla ovšem známka celého socialistického školství (a to prvorepublikové na tom nebylo jinak). Nevnímám to jako něco špatného, dnes je situace na školách zcela opačná a dodal bych - neneštěstí. Zajděte se někdy, máte-li čas, podívat k nějaké blízké škole, jak taková hodina TV vypadá v podání dnešní mládeže, která má k dispozici stadiony, haly, nářadí a náčiní všeho druhu, ale zájem cvičit nemá a ani nemusí, rodiče je omlouvají a škola je na to krátká. Dělat dnes učitele tělocviku je velmi nevděčná úloha.

Článek lze hodnotit jako recesi,ale v něčem souhlasím.Nevím že bych v tělocviku musel podávat hlášení.Ale bylo to pro něco dobré,nedovedu si představit dnes představit povinou základní vojenskou službu při katastrofální fyzické kondici dnešní mládeže.

Autorka zjevně spoléhá na to, že mnoho mladých lidí o tomhle "tématu" nic neví. Splnila tady své kvorum plácáni o čemkoli (hlavně o tom, co nikdy nezažila) a hodila to na papír. Jsou to naprosté nesmysly, tendenčně zaměřené pro době minulé. Za to se dnes určitě dávají hezké odměny. Nejsme jako ani, ale lžeme o době minulé zcela stejně.

Kromě "toníků" to tedy velmi dobře pamatuji. Na 1. st. měla TV zažraná "souška ředitelka", na 2. st. souška jí hodně podobná🙁 Urputná a ponižující. Vím, jak stírala holky, co neplnily. Cvičily jsme "sestavy"- koberec, hrazda, kladina..S někým jiným by to asi šlo, ale takhle mám vzpomínky nehezké. Kluci měli drsňáka- blbnul s nima, ale taky jim klidně pár vrazil, když zasloužili. Na lyžáku jsme ho měli rádi.