Já tuto dobu nepamatuji, ale moje babička prodávala v Jednotě na malé vsi a říkala, že s kokosem, mandlemi a kakaem to byl horor. Jeden rok bylo prý kokosu, že ho nikdo nechtěl, ale kakaa dostala asi 4 balíčky, kokos zrovna nikdo nechtěl, ale kakao prý všichni, pak ji dodali ještě několik balíčků kakaa a tak se ptala ženských, že by jako kakao dala třeba maminkám s dětmi a to prý kdepak! Kde jaká stará bába chtěla kakao, protože ho chtěla, prý došlo i na souboj vidlí. Já si to už těžko představuji, ale asi to nebylo lehké, nakonec prý kakao rozvažovala a každý prý přišel, i když to na žádné cukroví nemohlo stačit. Jednou chyběla prý i hladká mouka, což bylo nejspíš horší než kakao. Ale kaprů (těch slizkejch zmetků, jak jim říkala) bylo vždycky dost.

Vždycky si ráda vzpomenu na vánoční pečení v dětství. Byl to zážitek s babičkou i mamkou. Pekli jsme sice jiné cukroví, ale bylo výborné. Měli jsme dvojku máslo, kakao, kokos, žádné na příděl. A čokoládové cukroví, to byla dobrota, linecké, rohlíčky. Nic nám nechybělo. Na vánoce jsme dostávali maličkosti, ale bylo to fajn.

Nejsem zastáncem socialismu , ale opravdu nevím co tímto článkem chce autorka říci . Cokroví se u nás v rodině peklo stejné jako dnes kakao , mouka možná kvalitnější než dnes , máslo a kolekce ? Ty byly určitě kvalitnější než dnes které jsou plné těch zmíněných nahrážek . Vážená paní autorkou nezapomeňte, že 35 let po revoluci žije ještě hodně pamětníků.

A z čeho pak mají maminky oteklé nohy dnes? A budou je mít oteklé dlouho, až do 67 let v práci! Aby jim vznik nárok na důchod. Paráda. O tom také napíšete? Už se těším, co moudrého se od Vás dozvím.

Pekla babička, maminka, tchýně, pečeme i my a naše snachy. Karob nepamatuji. Fronty na kakao a ostatní suroviny ano. Problém byl. že bylo nedostatkové po celý rok. A tak se kupovalo do zásoby. V práci jsem kupoval přepravené balíčky. ( Kolekce tradičně dávalo ROH. Nebylo zadarmo jak si někdo myslí, byly za naše příspěvky.) Členové Jednoty také. Já bydlel ve městě a tak celá rodina do fronty. I několikrát. Tak jsme měli vystaráno na celý rok. Kdyby bylo zásobování plynulé po celý rok. Nic z toho by nemuselo být. ( U mne, je ještě i dnes, vůně mandarinek spojená s vánocemi. )

S těmi náhražkami je to dost přestřelené. Naopak se používaly poctivé suroviny. Maminka dělala i čtrnáct druhů cukroví a to jsme byli úplně obyčejná a dost početná rodina.

Je mi přes padesát a o karobu jsem za socialismu asi slyšela, ale v rámci celé široké rodiny se při pečení rozhodně nepoužíval. Ani nevím, kde by se v tu dobu dal koupit. Když čtu o nekvalitních socialistických potravinách, vzpomenu si na tehdejší čokoládu. Nebo hořičké trubičky, které se daly oloupat a zůstal tuhý čokoládový špalek. Těším se na další výplod s informacemi o tom, jak jsme se měli špatně.

Autorka ma pravdu,bylo to strasne tezke.Darky byly vecinou pod pultem,hlavne hracky, na vse se stali fronty.A chudaci lidi , pracovali i na Stedry den.Zeny byly uhonene to si dneska nikdo nedovede ani predstavit,strasne.

Autorka by si měla projít historii, protože míchá dohromady 40 let. v padesátých a možná i šedesátých letech lecos nebylo, ale pak už ano. Nebylo to třeba běžně, ale sehnat se dalo. Doma bylo na pečení vše, i máslo, kakao atd.