Vánoční cukroví za socialismu bylo naprosto stejné jako je dnes. Většinou jsme ho dělali podle kuchařky Santnerky,kterou měla už moje babička a já jí mám pro tyhle účely dodnes. Ingredience k tomu potřebné byly vždycky k dostání,ořechy jsme měli na zahradě a marmelády domácí. Nevím o ničem co by se muselo tehdy nějak shánět třeba pod pultem,možná bylo méně kakaa,ale jinak všechno a naopak ještě kvalitnější. Domácí vejce,kvalitní máslo,sádlo,ořechy. Cukroví u nás vyráběla babička a dělala i celou perníkovou chaloupku. Rozhodně žádný problém a všichni jsme byli spokojení.
Já pamatuju, že se na mandle, ořechy kokos stála fronta. Bydleli jsme v malém městě. A na každého se dostalo. Ale dávali omezené množství.
Autorka asi vyrůstala v nefunkční a problematické rodině, když tohle všechno zažila. Chudák, politujme ji.
Taky přemýšlím v jaké rodině vyrůstal.Protože moje maminka pekla výborně a nikdy by neošidila cukroví tím , že by dala náhražku. Teď jak se blíží vánoce vzpomínám na její černou omáčku,potají jsem chodila a ujídala hlavně ořechy , které v omáčce byly fakt skvělý.
Cukroví peču pořád stejné a ze stejných surovin. Už přes 50 roků. Jediná změna je, že posledních 5 roků při přípravě sedím na barové židličce, kterou jsem si pořídila právě proto, že mi na stará kolena začaly otékat nohy. 😄
Vlastně ani nevím, co autorka svým článkem sledovala.
No přece jak to je dnes vše lepší
Pamatuji se na maminku i babičku , jak pekly. My jako děti jsme pomáhaly. Ale nikdy se u nás nedělaly nějaké Sandokanovy oči ani nelepily piškoty. Na pečení jsem mamince , když došlo, chodila do konzumu pro kakao a do mlékárny pro máslo , které se tenkrát prodávalo na váhu. Nikoli pro náhražky . Peklo se 15 druhů a začínalo se s tím už v listopadu. Perníčky zavoněly už po dušičkách . Cukroví maminka ukládala do obrovského ,,lodního" kufru , to byl takový ten papírák a býval u babičky v pokoji, abychom nemohli chodit loupit. Cukroví, které se lepilo krémy, se dodělávalo týden před Štědrým večerem. A to jsme raději běhali venku, aby nás ta vůně nesváděla k loupení. Nevzpomínám si ale, že by maminka nebo babička ať ta, co s námi žila v domácnosti nebo druhá , žijící kousek od nás, měly oteklé nohy z pečení. Peču tak , jak jsem to vidívala kdysi doma. Držím se starých receptur a věřte nebo ne , oteklé nohy taky nemám.
Ráda se připojím k názoru. Mám stejné vzpomínky, žádná improvizace a nucená skromnost z údajného nedostatku. Ale Vánoce byly bez všech současných reklam, komerce a přezdobených nákupních center již od října. Ano, banány, mandarinky a pomeranče byly v sezóně a ne ty, které leží ve skladech rok dva v inertní atmosféře. A tu vůni ovoce a jablek se jménem Jonatány cítím do dnes.
Autor(ka) píše nesmysly ( spíše neví o čem píše), které jsou žádané. Já si tu dobu pamatuji jinak a nejsem sama. Je zbytečné chtít někoho přesvědčit, ale důležité předávat vše svým dětem a vnoučatům.
A souvislost s oteklýma nohama mi nějak uniká... Hezký den
Cože? Jsem 70+ a nestačím se divit. Karobový prášek - co to je? O tom jsem nikdy neslyšela. Másla bylo vždycky dost, tak proč nějaké margarínové náhražky? Ořechy jsme si nasbírali při podzimních výletech do přírody. Marmeláda z domácích zásob - ano, malin, ostružin nebo borůvek jsme si v lese také natrhali dost. A vánoční kolekce, tak ty byly opravdu čokoládové, ne předražené cosi jako dneska. A mohli bychom být rádi, kdyby se v každé rodině z těch dob přeneslo do dneška, že se u předvánoční pohody pečení cukroví sejde celá rodina.
Jsem ročník 48, nejstarší ze 6 dětí a naše maminka nám pekla spoustu cukroví, pracovala ve fabrice na 2 směny a vše, co píšete, paní Korbelová, znám také. Žádné náhražky nepoužívala, pomáhali jsme jí, tak to vím. Banány, pomeranče jí nechával pro nás děti pan vedoucí z obchodu.Měl 4 děti a znal situaci.Kolekce jsme měli od zaměstnavatele rodičů každý z dětí 2 - dostali jsme je na besídce a byla to dobrá čokoláda, lepší než dnes! V Dianě v Děčíně jsem o prázdninách pracovala na brigádě při studiu - dnes tato továrna zrušena.
Autorka tohle může vyprávět leda holubům.
Kde a v jaké rodině jste vyrůstala paní autorko? U nás tedy nebyl se surovinami na vánoční pečení problém. Dokonce mlékárny před vánocemi daly do prodeje máslo tzv. dvojku, 250g za 8,- korun. A dřív bývala i dobrá Hera z níž se dalo taky péct. O karobu jsem slyšela až cca před pěti roky, ale neviděla jsem ho nikdy. Vždycky jsme kupovali kakao. Jediné, co je dnes lepší je to, že se dají koupit ořechy už namleté, takže odpadne část práce.
Cukroví se peklo úplně stejné.Nejlepší dělala babička.Maminka na pečení moc nebyla a spěchala tak,že se to připálilo.Mě pečení taky dlouho nic neříkalo.Až jako starší a kůli dětem jsem začala s pečením.Nedělám toho moc aby se to nejedlo až do velikonoc.Ale i mě to baví.Koukám na pořdy o vaření kde předvádějí své umění děti a žasnu.To bych nezvládla.Dcera peče taky a u druhé rodiny peče syn.Dělal z perníku domečky i kostelík.Dnes nevím jak to mají při práci časově nastavené.Možná vnuk,vnučka.
Já měla taky nejradši od babičky.
To je až neskutečné,co si autorka,aby byla poplatná současnému trendu,kdy se vše dřívější musí jen pomlouvat,napíše.
Jedna blbost vedle druhé.
Také to tak vidím. Co bylo dříve je všechno špatné. To je bohužel dnešní trend.
Pekli jsme vzdy z masla, cokolady a domaci zavareniny a orechu. Luxusni cukrovi sice bez ozdobicek, ale rozplyvalo se v puse. A za par korun byla dobrota v kazde rodine.
Krasne kvalitni ozdoby na stromecku a kolekce z cokolady. Staly se fronty na mandarinky a banany. Dnes se stoji fronty na zakladni potraviny z banky. Maminky byly celkove mene unavene a mnohem mene psychicky vycerpane.
Bohužel, paní autorka asi vyrostla jako "socka" ve velmi nuzných poměrech a nefunkční rodině. Jsem ročník 1955, cukroví se u nás zhruba od padesátých let peče stejné podle kuchařky Sandtnerové a podle sešitu, který si vedla moje maminka v hospodyňské škole za války. Paní autorko, počkejte ještě pár let, až vymřou pamětníci a jediný, kdo bude udávat trendy a psát historii, bude Milion chvilek.