Nemyslím, že by to zrovna po ní rodiče chtěli, aby se o ně starala, takže zřejmě jen plácnutí do prázdna. Ale co má. Na "svatbu" nakonec přišli, takže její vztah akceptovali. Ale nadšení není povinné. Mají stejné právo být rozhořčeni z jejího chování a postojů, jako ona z jejich. Rozdíl je, že oni to nakonec skousli, vlny dělá jen madam.

Bohužel i takový přístup rodičů k jiné sexuální orientaci dětí existuje, velmi často ve věřících rodinách, kde je plno předsudků a také nepoučenost, že to není nemoc ani zvrácenost, ale je to vrozené a existuje to co existuje lidstvo.

Dokážu to naprosto pochopit.Pokud se rodiče zachovali a stále chovají zbaběle a nikdy dcery orientaci nepřijali,ať se tedy starají ti ,,normální". To je zkrátka život,není jen hezký.Mám 3 děti,2 z toho už dospělé.Beru je všechny takové jaké jsou a jiná orientace by mi byla naprosto ukradená.Důležité je jejich štěstí,ne orientace.A kdo tohle nechápe,nemůže své děti milovat !!!!!! Tečka !!

Chápu že nemocný člověk má problémů dost, a nechce se starat o rodiče. A navíc se nejspíše jedná o genetickou anomálii-vadu, tak jsou za ni rodiče nejspíše odpovědní.

Smutné však je že si dcera neuvědomuje že ji rodiče 20 let živili, vychovávali a ona se chová jako sebestředná potvora.

.....se svými rodiči jsem se ne vždy na všem shodla, ale to je prostě běžné. Vztah mé mámy ke mně nebyl vždycky laskavý. Všechno, co se přihodilo jsem vnímala jen jako lekci respektu. Lehké to opravdu nebylo. Určitě to ale dávalo smysl. O svou mámu jsem se s láskou starala bez ohledu na minulost. Kdybych to řešila jinak, těžko by se mi se sebou žilo. Staráme se i kvůli sobě, abychom se ráno moli podívat do zrcadla. A ano....někdy je to sakra těžké.