Já nechápu, proč dceru vede k oltáři otec a předává ji budoucímu manželovi. Copak je dcera nesvéprávná, závislá na otci a muži, neschopná samostatně rozhodovat? Nejsme v předminulém století a dnes ta dcera většinou žije s budoucím manželem roky na hromádce, tak jaképak vedení k oltáři, je to směšné.
Vy to ani pochopit nemůžete. Otec, který zplodil a vychoval dceru, považuje okamžik, kdy se mu tato dcera vdává, za historický symbolický okamžik, kdy končí jeho 'poslání'. A to vůbec nesouvisí s tím, jestli její matka žije v původním nebo jiném vztahu. Prožil jsem totéž a situaci, kdy se dcera vdávala (v daleké cizině) a já jsem ji nemohl 'dovést k oltáři', protože cesta překračovala moje finační možnosti, vnímám jednoznačně za svoji největší duševní bolest, kterou jsem ve svém životě zažil (70). Dcera tuto nabídku naštěstí odmítla a 'k oltáři' ji dovedl její bratr resp. můj syn, jde ji 'předal' nastávajícímu manželovi. Od té doby uplynulo už čtvrt století, ale bolest trvá. S dcerou (i synem) jsem si udržel a stále mám po celý život nikdy ničím nenarušený ryzí vztah. Což v případě jejich matky ani zdaleka neplatí. 🍀
Dcera je dospělá a svobodně si vybrala, kdo je jejímu srdci bližší. Možná kdyby její otec v době, kdy se rozváděli, pořád "nebojoval" a místo "bojování o péči" se jí prostě věnoval, měla by s ním dnes lepší vztah.
Na svatbu bych šel pro pohled na nadevše milovanou bytost. Abych viděl jak vstupuje do další etapy svého života. Pak bych odešel s přáním více štěstí než jsem měl sám. Zároveň bych odešel z jejího života s tím že až bude potřebovat budu k dispozici a nablízku. Tentokrát by už ale musela přijít ona..
Zdravíčko všem, to je zase blábol - proč se k českému článku vyjadřuje lékař z Dubaje? A za další - proč to otec neřekne dceři z očí do očí. Dost pochybuji, že nevěsta si zrovna zde přečte dopis svého otce.
Lekar z Dubaje muze byt tisickrat inteligentnejsi nez lekar z Ceska.
To je to, když má někdo rozvedený rodiče. Musí pak počítat s tímto, ale pro všechny je to těžký. Taky mám rozvedený rodiče, svatbu si nedokážu představit, všechno je těžký,
Na svatbě manželova syna jsem zůstala v pozadí. Manžel seděl vpředu s bývalou ženou a ona vedla svého syna k oltáři. S dětmi mého muže máme moc pěkné vztahy, stejně jako můj muž s mojí dcerou. Když přišlo téma svatba, rovnou jsem mladým řekla, ať si to udělají podle svého. Variantu bez rodičů i variantu, kdy by šel můj muž a já tam vůbec nebyla. Je to jejich den. Pro biologického otce je asi rána, že nepovede dceru k oltáři, pak je ale otázka, kde se stala chyba. Můj muž taky na čas ztratil kontakt se svými syny, kdy matka s tchýní dělali kontaktu velké překážky, ale během střední školy se to srovnalo, kluci si udělali vlastní názor a můj muž je šťastný. Jen lituje ztracených let...
Myslím si, že dubaiský psychlog nemá pravdu. Nezná druhou stranu a
dává rady. Né každý člověk potřebuje psychologickou terapii.
Dcera si vybrala, být Radimen, taky bych tam nešel. Ono setkání i
s manželkou, která ho zradila, nedává smysl.
To jsou jen řeči , někoho ,kdo to nezažil. Znám to ze zkušenosti mého muže. Je to velice smutné, ale dcera si vybrala , taky člověka ,který je rozvedl ,ale neuděláte s tím nic. A to byli normálně v kontaktu a pak mu to jen tak řekla. Prostě život je někdy takový.
Dokud si neposlechneme názor druhé strany, tak si může hrát na ublíženýho a oběť, jak chce.
To je velmi rozumne ! Pravda je většinou někde uprostřed.
Chápu, být tím otcem, nešel bych tam.
To je velice sobecké. Když moji dceru vedl k oltáři jejií nevlastní otec, ten vlastní na svatbu samozřejmě přišel - a nejen na obřad, ale i na oběd a následující oslavu. A přestože náš rovzod byl ošklivý - po spoustě let to prostě musí přebolet a rodič má dbát hlavně na štěstí své dcery, nikoliv na nějaké své bůhvíjak staré bolístky, se kterými se neuměl vypořádat.
Ano je to velice smutný když se toto stane ale nedá se nic dělat i když to bolí !