Paní psycholožka zapomněla jednu důležitou radu ... sednout si s tchýní a rozklíčovat její příjmy a výdaje - prostě ekonomickou bilanci a pak dle uvážení škrtat nepotřebné a zbytečné výdaje ... vše je o dohodě - ale nato se musí dohodnou obě strany , pokud jedna odmítá , tak k dohodě prostě nedojde.
Děkuji za příspěvek, sám jsem chtěl napsat to samé a pokud by tento postup odmítla, nedostala by ani korunu a to jen proto, že nemohu tušit, na co ty peníze v takové výši potřebuje. Nebráním se pomoci, ale musím nabýt jistoty, že pomoc je potřebná.
Většinou jsou nespokojené snachy😁Že by musel syn přispívat matce a tím pádem míň svoji ženě.Tak to podá svou optikou.Možná tchyně se vyjádřila úplně jinak ale i jinak nevidím v tom nic špatného že by syn matce platil, když měli výborný vztah což asi snaše vadí 😁
6 tisíc v rodinném rozpočtu není málo. třeba nevím, jak bychom to dali my. dokonce jsme podobnou otázku asi před 8 lety řešili, kdy babička chtěla jít do soukromého DD. Prostě bychom to neuplatili. Děda by neuplatil sám byt a jí bychom museli přispívat. A majetek kromě toho bytu, kde bydlel děda, žádný. prodat nebylo co. ne že bychom nechtěli, prostě to nešlo.
No na mě já bych nejdříve zjistila kolik má důchodu . kolik platí za nájem, kolik za energie a kolik ji zbývá a podle toho bych se řídila . Jinak má možnost požádat o doplatek na bydlení a ten pokud splní podmínky je vždy vyplacen. Ano zákon ukládá že se děti mají start o své rodiče, ale přiměřeně k svému platu a položkám které musí platit.
já jsem svý rodičům dávala každých 14 dní 1000 korun, vím, není to moc,ale byla jsem sama s dcerou a ta byla na souukromý škole.Když jsem zjistila, že vlastně tz peníze slouží k tomu, že táta s bráchou )který u rodiču ještě ve 40 letech bydlel) na placení hospody, tak jsem řekla dist, a začala jim vozit jídlo maso prášky na praní atd.vždycky jsem jim upekla nějakou buchtu , udělala chlebíčky a přivezla i víno, protože nikdy nepřipravili žádný pohoštění.na chlebíčky se vrhli, víno se vypili během pár minut..a když jsem takhle přije potřetí... tak jsem zaslechla jejich ironickou poznámku nooo zase budou chlebíčky a víno a ten den jsem si řekla, že jsem tam naposledy a pak jsem přijela za dva měsíce a bez ničeho...
Pokud má tchyně takové požadavky, tak by nejprve měla předložit, za co důchod utrácí, jaké má jednotlivé náklady. Pokud jí nestačí důchod na chod domácnosti, má v první řadě možnost si požádat o sociální dávky. Neexistuje žádný právní nárok na požadavek navýšení rozpočtu pro její existenci, pokud to z důchodu pokryje. Pokud chce chodit na "kávičku a dortíček" několikrát týdně, tak takový nárok neexistuje. Takovéto "mamince" bych poradil nejprve zajít na příslušný úřad ČSSZ a zeptat se, na co nárok má a na co ne. To by za chvíli mohla chtít přispívat i na zahraniční dovolenou u moře, protože má moře ráda. Takže povedenou maminku slušně odmítnout. Pokud se obrátí na soud, rozháže si tím rodinné vztahy a s tím musí počítat.
Naše mamka s důchodem v pohodě vyjde a stejně jí děláme nákupy a pomáháme platit veterinu, ale mi svoji mamku milujeme a vidíme ji každý den.
já vám pane rozumím mám to stejně v bleděmodrým, k tomu jen Bože Ď
Paní tchýně by měla být soudná a naučit se sebereflexi! Když na něco nemám, tak si to nekoupím a šetřím... Kafíčka s kámoškou si klidně může odpustit! Mně něco direktivně nařídit, tak se seknu a nazdar!
A ona to dá k soudu a má reálnou šanci, že uspěje. Záleží samozřejmě na její finanční situaci.
Je pravda, že rodiče nás vychovali a investovali do nás nemalé peníze. Ovšem nikdo z nás si nemohl diktovat, kolik mu mají rodiče dávat nebo co mu mají koupit. O tom rozhodovali samozřejmě rodiče. Tudíž zásada č. 1: Moje peníze, moje pravidla. Jestli po mně někdo chce peníze (jedno za cokoliv; platí to všeobecně), já rozhodnu o tom, kolik komu dám, jakým způsobem a kdy. Nikdo mi nebude nařizovat, co a jak mám se svými penězi dělat. Výjimkou je samozřejmě soud, ale to už je krajní řešení.
Podle článku je tchyně velice aktivní. Nechť tedy zvedne svou línou zadel a vyrazí někam na brigádu. Pokud potřebuje navíc 6.000 Kč, tato částka se dá vydělat za necelých 50 hodin např. doplňováním zboží v supermarketu na částečný úvazek (sama chodím na brigádu jako pokladní a jsem seniorka před důchodem). Pokud se jí nechce dělat, nechť omezí své výdaje - nakupovat potraviny může v akcích, před zavíračkou se navíc ve většině supermarketů zlevňuje čerstvé pečivo a dá se koupit o 30-50% levněji. Kávičku s kamarádkou si může dát doma; vyjde ji to levněji než kavárna. Kromě toho nebude odkázána na otevírací dobu. Procházky nestojí nic, pokud se neprochází po nákupním centru. Takže zásada č. 2: Vyskakuj si do výše svého platu, potažmo důchodu (nejlepší rada mé maminky).
Důchod je na důstojné dožití člověka; aby měl kde bydlet, za co se najíst a obléknout se. Není na Riviéru v létě a Alpy v zimě. Kdo to chce, nechť si na to našetří sám. Zásada č. 3: Očekávat smíš jen to, co jsi sám rozdával. Odložila vás tchýně jako děti k babičce a sama jela k moři? Tak co teď chce?
Přeji hezký den všem.
Zarážející na tom příběhu je, pokud si ho autorka nevymyslela a to je také možné, že syna té paní vůbec nenapadlo se zeptat, jestli jeho maminka nemá finanční problémy.
Na to nemusíme mít v zákonech žádnou vyživovací povinnost, abych se zajímal,
jak mí rodiče, kteří mně utírali zadek a nos a ošetřovali rozbitá kolena, vycházejí s důchodem. Pokud to syna té paní nenapadlo, udělala to velice správně.
Způsob provedení ze strany tchyně byl špatný. I kdyby byla v právu, tímto způsobem bych se sebou na místě autorky textu jednat nenechala.
Tak samozřejmě záleží na dané situaci, obecně pomoci rodiči v nouzi ,považuji za povinnost potomka, ale také záleží na okolnostech, které jsou zásadní , pomáhat udržet slušný životní standard rodiči je na místě, ovšem být vydírán ,kýmkoliv jen z rozmaru a neodpovědnosti za finanční negramotnost, považuji za nehoráznost a doporučil bych kategorické,, NE,,............................