Já bych řekla, že je to trochu jinak. Pán se nebojí o partnerku, pan prostě není empatický a raději zdrhne..třeba do toho svého lesa. No paní musí být v té chvíli hodně ouzko, když na ni v podstatě kašle vlastní manžel. Ano, kašle. Spousta mužů často opouští právě nemocné ženy. Prostě zbabělci. To je prostá realita. 🤷 Opačně žena ve velké většině ne, ta se klidně obětuje.
Když ho miluje není to oběť, slibovali si v dobrém i ve zlém.
Sílu vztahu podle mě prověří právě takovéhle situace,pomoc druhému,když ji potřebuje,ne vyznávání lásky když o nic nejde.
No to je úžasné, že ona ho má po těch letech ještě taktně nasměrovávat. Myslím, že rozumné bude ho prostě úkolovat, ne ironicky, ale "prosím tě, než půjdeš, pověs ještě to prádlo, díky!".
Normální člověk je jaksi rád platnej, když je druhému špatně, možná tomu přijde na chuť. Pokud ne, je k ničemu.
Jestliže manžel neodveze ženu ani k lékaři, tak stojí doslova za prd, jemu nepomůže žádný psycholog. Žena nemá co ztratit, musí manželovi říci, že je nemocná a že chce, aby jí manžel pomáhal a přesně mu řekne, v čem ji bude pomáhat. Za týden uvidí, jestli manžel zareagoval, a jestli ne, tak ať mu sbalí věci a dá mu je před dveře. Jinak se žena utrápí a nemoc ji zabije.
Jsem vděčná svému partnerovi, že se neodvrátil od mojí nemoci, od vyslechnutí
diagnózy, veškerých vyšetření , čekání a výsledků. A pak začal kolotoč chemoterapií, chvíli si odpočinout, operace, zase pauza a hupky dupky ozařovat co se do vás vejde.
Prostě chci říct je to frajer, ani jednou nevynechal, vždycky byl se mnou..
Děkuji ti, díky tobě jsem to zvládla
Také jsem si prošla Rakovinou první 2m pomahal pak přestal když zjistil že vše dobře snaším Byla jsem mu vděčná neboť jsem v sobě našla spousty síly sice sem se nerozvedla ale více méně jsem se osamostatnila z manželem jsme pouze jen kamarádi který si zvykli na svůj život.A oba jsme v něčem tak zpohodlneli že nám to tak vyhovuje oboum.
Aha, takže opět má udělat první krok žena. Ještě k tomu nemocná.
Přesně jste to řekla. Pan doktor jí to dal na starost. Našlapujte opatrně, chlápek má trauma!
Se divím,že děti nesrovnalosti svého otce....
Být já ta manželka, tak mu sbalim věcí...
K čemu je takový člověk když v největší nouzi se chová jako srab...
Pan psycholog to tak pěkně popisuje , nicméně onen manžel je zbabělec a sobec , který vždy čekal jen péči směrem k sobě a jednoduše to nedává.
Takových je mnoho.
Žena přece nemůže být nemocná, kdo by se o pána tvorstva staral?
Důležité je jen jeho bebíčko-o to se vždy pečuje.