Komunismus u nás nebyl, soudruzi se tak daleko nedostali. Takže ani prase nemohlo být za komunismu poklad. Maximálně za socialismu.
Dále je totální blábol o tom, že za dob socialismu byla porážka ilegální. A že lidi chovali prasata tajně, protože maso bylo na příděl, nemohlo být volně.
Ve skutečnosti potravinové lístky na příděl masa a jiných potravin fungovaly do měnové reformy tuším v červnu 53. Po měnové reformě byly příděly zrušeny a maso se dalo v obchodech volně koupit. Pokud bylo.
Problém s chovem prasata v té době ale být mohl, ale ne kvůli přídělovému hospodářství, ale kvůli kolektivizaci. Podle prvních plánů kolektivizace totiž venkované byli povinni dát do družstva na společný chov úplně všechna svá zvířata. Snad mimo určený počet kusů slepic a jiné drobné drůbeže. Společně se měl chovat v jednom družstvu skot, kozy, ovce, i prasata, ale i velký počet slepic a hus a dokonce uvažovali združstevňovat i včelstva a včelaření. Časem se zjistilo, že společný chov toho úplně všeho v jednom družstvu nefunguje, že družstvo se musí specializovat jen na jeden, maximálně snad dva druhy dobytka a postupně se zase chov menších zvířat vracel domů k jednotlivým zemědělcům. Tak se zase začal navracet do chlévů vesničanů i chov pašíků a s nimi i vesničany pořádané zabijačky. A úplně oficiálně a legálně.
Přesně vyrůstal jsem na vesnici do vojny a v každé chalupě měli jedno nebo dvě prasata. A nikomu to nevadilo ba naopak. Ten kdo tyhle nesmysly píše neví nic. Vůbec nechápu že tohle může seznam povolit dát veřejně
To je zase snůška blbostí a paušalizuje se na celé období socialismu.Věty... Za dob socialismu získala zabijačka téměř ilegální punc. Všechno maso totiž spadalo pod centrálně řízenou distribuci, a tak domácí porážky byly pro mnohé formou tichého vzdoru proti systému. Lidé si tajně chovali prasata na dvorku a úspěšná zabijačka byla malým vítězstvím nad všudypřítomnou byrokracií. ...tak to bylo v padesátých letech, kdy bylo po válce a masa málo.
Od šedesátých let už domácí zabíjačky byl normálem a NIKDO je nemusel schovávat.V naší vesnici bylo JZD a v každém druhém baráku bylo prase (někdo zabíjel i 2 prasata do roka), protože jezeďáci dostávali naturálie.7q brambor a 4q pšenice.Pokud byli v družstvu 2 z rodiny, tak to všechno 2x.Někdo část naturálií prodal lidem ve vesnici takže i ti co v družstvu nebyli, chovali prase.
Jezeďáci dokonce postavili pro lidi zabijárnu, aby to nemuseli dělat doma (starší barák se předělal).V první místnosti se zabíjelo, čistilo prase a bylo pověšené.Porcovalo se a v druhé místnosti byly veškeré stroje na zpracování (mlýnky, sporák a veškeré hrnce).Venku v brutaru se maso vařilo a pak se přeneslo do této místnosti kde se dělaly jitrnice, jelita, tlačenka).
Družstvo platilo elektriku vodu, dodávalo dřevo na topení a stralo s o tu místnost.Lidi zaplatili akorát poplatek 50 Kč za den.A od semdesátých let už tam byl takový nával, že kdo si koupil sele tak už se zapisoval do pořadníku kdy bude zabíjet.
Takže to píše opět někdo kdo haní socialismus a neví jak to chodilo na vesnicích.
Hanit socialismus? A co jiného si socialismus zaslouží? Když bude někdo psát o poměrech za Protektorátu, taky budete psát, že někdo haní nacismus?
Že by za socialismu (jak uvádí autor) bylo maso na příděl a zabijačka měla punc ilegality si skutečně nepamatuji.
škoda, že takovými ,,bláboly" nás ,,krmí " dnes.
Víte, ono je potřeba stále hanět socialismus aby náhodou ti mladí nepřišli na to, že tenkrát v něčem byl ten socialismu lepší než teď.A znáte to...stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
Naprosto souhlasím s panem Poláškem. Lidé by na vesnici stejně chov prasete neutajily. Protože aspoň jednou do roka se dělal soupis chovu hospodářských zvířat. Při každé porážce prasete musel řezník odevzdat takzvaný krupon, část stažené kůže. Kdo choval prase tak už se připravoval od léta protože schánět některé věci na zabíjačku byl docela problém. Paradoxně se spíš sehnaly ve městě. Třeba plechovky, špejle, majoránka, smola, atd.
A musel být papír od veterináře, že prase není nemocné. za to se platilo, myslím 20,- Kč. Řezník musel krupónovat, kůže ze hřbetu prasete včetně štětin, nesměl být spařen, a s tím potvrzením to odevzdal. To měl navíc za porážku.
Jinak prasata se chovala i před bramborami, brambory na toto měly minimální vliv. Prasata totiž díky své všežravosti a apetitu, dokázala sežrat skoro všechno, přeměňovala nekvalitní a pro člověka těžce poživatelné nebo vůbec nepoživatelné jídlo na velice chutné a výživné jídlo, svoje maso a sádlo.. To fungovalo snad odjakživa snad už od doby bronzové, kdy člověk začal cíleně prasata chovat kolem svých příbytků. Aby lidem čistila okolí příbytků konzumací všelijakých pro prasata jedlých odpadů, v lese tloustla konzumací žaludů a podobně. Brambory akorát chov usnadnily a umožnily prase vykrmit i chudším zemědělcům.
Co se týká vlastní zabijačky, jelito s křenem je nesmysl. S křenem se konzumuje ovar, pokud se konzumuje. A během zabijačky se nijak moc nedebužíruje. Klasická chudší rodina, která měla jedno prase na celou zimu, si nemohla dovolit během zabijačky prožrat část prasete nějakým zabijačkovým gulášem nebo zabijačkovým ovarem. a podobně. Jídlo během zabijačky tak bylo spíše šetrné a veškerá zabijačka směřovala k tomu, aby z ní bylo co nejvíc hlavních produktů. Maso na uzení, špek na uzení a kousky masa a špeku na klobásky. Uvařené tlusté, velký kus podhrdlí neboli laloku po vychladnutí jako studené jídlo s chlebem, zbytek tučného, kůží, hlavu a část jater do tlačenky. Krev a kůže s kroupami do jelítek. Vnitřnosti a všechny zbylé měkké a tučné s žemlemi nebo rohlíky do jaterniček. A všechno, co se z nestravitelných částí bravka, kostí, zbytku vnitřností, křupin atd dá vyvařit, vyvařit do polévky. Pak na úplném konci zabijačky, když už je řezník a hosté pryč a zůstává jen rodina, děje poslední etapa. Všechny polévky, od té první z vaření krup, druhé z vaření ovaru, třetí z vyvaření zbytků atd se slejou, zbylý prejt, masné zbytky ze stolů ,a nádobí po zabijačce a nářadí se taky opláchne do polévky, ta se zavaří a po zavaření se volně nebo na plátnu v té polévce sterilizují těsně před varem jaterničky a jelítka. Aby v chladu potom dlouho vydržely. Z toho všeho pak vzniká jako poslední produkt prdelanka. Když prdelanka vyjde příliš chudá a nezbyl žádný, hlavně jelítkový prejt na dohuštění, se třeba nějaké horší jelítko v polévce rozebete a ta se tím zahustí.
A sádla, respektive tuku na omaštění nebyla vysoká spotřeba, protože mimo živočišných tuků prakticky nic jiného na omaštění nebylo. Rostlinné oleje byly velmi drahé a byly tak spíš pro vaření těch hodně bohatých. Řepkový olej tehdy vůbec nebyl respektive z tehdejší řepky byl zdraví škodlivý. Lidi mohli na omaštění potravy používat pouze máslo nebo vepřové sádlo či sádlo z jiných zvířat a toho moc nebylo. Chudí mastili jídlo hovězím lojem, ten byl levný, protože byl chuťově nejhorší a vedle omastku pro chudé se využíval hodně na výrobu levných svíček.
Autor blábolí nesmysly.... a za pomlouvání je asi placen
Mozeček zunás nepatřil hospodáři, ale dával se ke svačině řezníkovi