A co pečovatelka? Vyřídit příspěvek na péči. Nic složitého. Nebo snad jó? Pořád podobné články, že by se AI učila psát příběhy?
Zažila jsem to u maminky, všechny vyhodila a řekla, ze ja se postarám. Bylo to nesmírně narocne, nekteri ve stari opravdu s dětmi a rodinou nemaji slitování, nikoho než deti nechteji.
Jedna matka se postará o pět dětí, pět dětí se nepostará o jednu matku.
To je stejné sobectví jako v článku.Matka je sekýruje,tak že mají jako opustit práci a být v pozoru?Jsem v důchodu a šetřím abych měla na pečovatelku.Až to nepůjde půjdu do pečovateláku.Neříkám že ráda,ale v žádném případě nebudu dětem ničit život.
Normální stav, v určitém věku a zdravotním stavu se ze starých lidí stávají děti. Jenom jsou to (většinou) stále dospělí svéprávní lidé, kteří o sobě rozhodují sami. Na přesun do domova pro seniory je třeba jejich souhlas. Nicméně - pokud nejsou zbaveni svéprávnosti, jsou za sebe také odpovědní. Takže je třeba s maminkou sednout a nabídnout jí, že když do pečovateláku nechce, tak ji nikdo nebude nutit. Že dopoledne k ní bude docházet pečovatelka (fakt je, že ne všude se dá sehnat, ale většinou na částečnou výpomoc ano), která jí například přinese a naservíruje oběd, pomůže s hygienou ... , odpoledne že se za ní zastaví někdo z rodiny. Vysvětlit jí, že do práce dcera a syn chodit musí a budou, nákupy se udělají tehdy, kdy se to hodí dceři/synovi a ne tehdy, kdy jsou nesmyslné slevy. Když na to přistoupí, bude to řešitelné, i když těžké. Je otázka, co přesně paní je a co přesně řekl lékař (jako vždy podstatné informace v článku chybí). Pak maminka přebírá odpovědnost za to, že odmítla péči a dohled 24/7. Děti se musí smířit s tím, že se může stát cokoliv a nebude to jejich vina.
Mám to za sebou, takže vím, o čem píšu. Jenom moje děti již byly dospělé a z domu. K máti (dům byl už tehdy můj) jsme se přistěhovali. Chodila jsem do práce, dojížděla mimo bydliště. Když jsme jezdili na dovču, nastoupila hlídání sestra. Když se cokoliv stalo, vždy to bylo tehdy, když jsme u toho jedna nebo druhá byly. Je to na po ....ní, ale máme čisté svědomí.
Ani nevím, zdali mám o našem příběhu psát. Asi to nikomu nepomůže, ale když už jsem to nakousl, tak budu stručně pokračovat. Mě je 90 a moji paní 86 let. A protože máme určité problémy se zdravím, a kdo by v těchto letech neměl, tak jsme se rozhodli, po poradě s naši dcerou a vučkami, že si najdeme místo v nějakém pěkném domově důchodců na Jižní Moravě, a to z důvodů, že budeme mít rodinu blíže a také že prý bude lepší zdravotní starostlivost. Mohu vám všem říci, že za týden jsme se vrátili do svého bytu. Dvoulůžkový pokoj stál 60 tis. měsíčě, místnost neůtulná, koupelna nepraktická, jídlo studené v umělých krabicích. Každou chvilku nám na pokoj někdo doslova vtrhl a nechal za sebou otevřené dveře, dokonce nám přikázali kdy se budeme koupat, výhled z pokoje byl na svah, kde chodili zaměstnanci kouřit a bylo to cítit i v pokoji. A tak jsme v noci seděli místo spánku na polohovací posteli a plakali jsme a říkali, jestliže máme tohle zapotřebí když máme doma pohodlný byt. Už nikdy bych to nechtěl zažít znova. Za ten týden mě doslova zbělely vlasy.
Dnes k nám chodí 2x týdně sociální služba. Také to něco stojí, ale jsme doma a máme vše poruce. Máme opět své lékaře, a když je potřeba sociální služba nás k nim doveze. Prostě řečeno, domov vám nikdo nenahradí.
Přeji Vám mnoho zdraví a ještě dlouhý čas strávený spokojeně a společně ve svém.
Mám soběstačnou babičku ve věku 86 a nikdy by mě ani nenapadlo, že by měla jít někam do pečovateláku apod.
A pak mám taky o generaci mladší rodiče, oba vážně nemocné, máma s Alzheimerem (ano, je na něj mladá, ale je to tak). A svoji rodinu s dětmi na prvním stupni. Zatím to dáváme (bydlí s námi už přes rok), ale potřebují péči 24/7, navíc mnoho úkonů nemůže dělat pečovatelka, ale musí je dělat zdravotník (nebo my) a dost se bojím, co bude, když se stav obou dost zhoršuje. Táta má z důchoďáku paniku už 20 let, takže jakékoli "zařízení" je u nás volbou až na posledním místě. Ale může se stát, že jinak to jednou už opravdu nepůjde.
Někteří lidé jsou prostě horší než jiní. Je vidět že maminka si vynucuje pozornost ať to stojí co to stojí. Moje rada? Přitvrdit a neustupovat. Jinak je postupně "sežere" i s botami. Něco podobného jsem měla doma v podobě otce. Nakonec jsem přestala být hodná dcera a pomohlo to. Všichni potřebujeme určitý řád.
Máte můj plný souhlas.
Maminka moc dobře ví, proč do domova nechce. Tam nikoho sekýrovat nebude, naopak bude muset dodržovat denní řád a nikdo kolem ní non stop skákat nebude, na to není dostatek personálu. Co zvládne, bude nucena si udělat sama, a myslím, že tak je to správné. Možná by to bylo pro ni pěkné rozčarování a psychicky by to nemusela zvládnout. Starší lidé taky velmi těžce snášejí stěhování do nového prostředí. Řešení je ve využití mobilních pečovatelských služeb přímo v jejím domově.
Zaplatí je kdo? Víte, kolik to stojí? A výše příspěvku na péči je naprosto nedostatečná. Tuhle situaci dobře znám, v podstatě nemá východisko.
No to jsem se zase jednou nakrkl. Co to jsou za názory? Jsem šťastný, že se deti maji dobře, měl jsem je pro radost, dnes mají své rodičovské starosti , maji svoje radosti s mymi vnoučaty. Co budu ještě živý, pokud totálně nezblbnu, nebudu bezohledný sobecký vysavač života svých miláčků. Jak bezohledný bych byl blb, kdybych požadoval nějakou reciprocitu.Všichni jsme zodpovědní za sebe a udělat ze sebe klíště ? no co vás to napadá.? Bábu bych poslal i jinam než do domova. Podle mne je padlá na hlavu sobecká přísavka.Je mně 72 což je fajn, jsem sám, sice nemám odvahu jak u eskymáku odejít do ledu a mrazu umřít, nebo indian na horu, ale ten pocit neškodit a neškodit svým dětem, taky patří k povinostem co vuči dětem co mám. A už bych to jen motal dokola. Staří, nebudte sobci. Budte lidi.
S těmi nákupy - tak ať si maminka nechá nákup dovézt - existují i služby, které nakoupí v kterémkovi obchodě, co si řeknete. A tehdy, kdy potřebujete, nemusíte s nimi mít žádnou smlouvu, klidně i jen jednorázově.
Maminka myslí, že soběstačná je, zkuste to tedy nějaký čas brát podloe ní - a ty nákupy ať si nechá edonést od Košíku, Rohlíku nebo toho Woltu - ti nakoupí, kde a co si řekne.
Horší pak je, pokud by maminka poroučela kdy co se musí udělat na zahradě a ona musí být u tohok, sedět tam a hlídat, zda to dělají dobře podle jejich instrukcí - to už by pak bylo přímo "na mašli" - i i to musí lidé přežít.
Proč by to museli přežít? Prostě to nebudou dělat. Klidně bych odešla a nechala to rozdělané, ať si to dodélá sama.
Vaše matka neměla žádné limity když vás vychovávala.Starala se soustavně a dobře.Jste dva tak se střídejte.Po čase možná změní názor.Řekla bych že jí to dlužíte.
Střídat se můžou, ale pokud oba chodí do práce, tak se asi těžko vykašlou na práci, aby vyhověli mamince. To přece nedělala ani ona,když byli malý. A nikdo nikomu nic nedluží.
Vase maminka jako kazdy stary clovek chce byt soucasti lidi ktere zna, chce jejich pozornost a peci, da se ji vysvetlit stale mnohokrat ze se da mnohe zaridit mobilnimi socialnii sluzbami a servisem domaci pece, a az kdyz neni zbyti je na poradu dne uz pak 24hod pece, kdyz je danny senior nemohouci nebo tezce nemocny
Vase maminka vas nesekyruje, je to prirozena potreba stareho cloveka nebyt sam. Je to v dnesni dobe tece zkloubitelne se vsim co musime, ale byla doba kdy zadne domovy duchodcu nebyly a do budoucna ani nebudou Budou maximalne tak komunitni centra ktera si ale lide budou muset draze zaplatit, tedy jejich deti, budou li chtit s peci o sve rodice pommoct Je to naprosto samozrejme a lidska zalezitost, oni se staraly o bnas my se starame pozdeji o ne Karma je zdarma ....
Očividně jste to zatím nezažila. I když se o rodiče staráte ráda, opravdu sekýrují a jen těžko přijímají péči kombinovanou se sociálními službami. .Vyžadují od vás nepřetržitou péči a neuvědomují si, že ten čas zase dlužíte taky třeba své rodině, dětem. A to nejde vrátit.