Sestra měla spolužačku s křestním jménem Jitřenka. A holky jí ho záviděly. / Roky 1970-74
Znám jednu Jitřenku, ale ta má přes 80.
V celém našem rodu, po víc jak 150 let, měli mužští potomci tradiční jména Josef, Václav a Matěj. Já byl, bohužel na přání nevlastního bratra, pojmenován Luboš. Po jeho kamarádovi ze školy. Jménem které se ke mě a tradici rodiny vůbec nehodí. Naprosto zkresluje pohled na moji osobnost i osobu. Naštěstí je můj syn, po pradědečkovi, Maťej. A vnuk taky.
Ani mě se nelíbílo mé jméno .
Dana. Děti ve škole byly chytré a smály se mi, že jsem antikoncepce.. Teda říkaly to jinak , ale ……..
Tak jsem si přidala jméno a tím mi dnes říkají.
To máte dobrý, všichni musí platit Daně...
Moje jméno je taky šílený, naštěstí mi pár lidí říká Milu , to je v pohodě ale třeba Mílo , na to si musím zvykat . Bože a nadávku beru od mala jako Miluna . Chjo no . To je život , jména si prostě nevybereme 😊
Je mi 73 let,jsem pokřtěna staročeským jménem Běla Svoje jméno mám ráda,v jakémkoli kolektivu jsem s tímto jménem byla sama
Mně se v dětství nelíbilo mě křestní jméno, protože mne každý oslovoval Mařenko
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Adolf nejlepší..i Reinhard zní dobře..😂