V jedné vsi na konci vesnice, bydlela sedmkrát trestána světice, od mládí fandila procházkám v šeru a na jejich památku, vlastnila dceru. Křehounkou dívenku s nosem jak okurka, červeným po rumu, no prostě Karkulka. Když jednou matička dcerunku spatřila, dala jí po tlamě a potichu pravila.

Matka:,,rychle si oblékni červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku!Uvař jí guláše, alespoň půl hrnka, ať Bába vyskočí zas jako srnka.,,

Karkulka:,, k čemu je matinko červená suknice, ta jenom přiláká chtivého myslivce, jestli mě znásilní, tak jako včera, nebudu už tvá nehodlá dcera.,,

Matka:,, nedávej mylných myšlenkám průchod, než Bába za léky utratí důchod.,,

Popadla Karkulka aktovku s jídlem a běžela lesem jak píchnutá šídlem.Navzdory hedvábné červené sukničce, nespatřila na cestě chtivého myslivce. Kvalitní nohy a pěkné pahorky, rychle jí dovedly do známé chaloupky.Když z tašky vyndala dietní potravu, tak v loži spatřila podivnou postavu.

Karkulka:,, co je to za fóry, hned takhle po ránu, Vlk se tu plácatí v bábině županu..

Vlk:,, jen pojď dál, děvenko a nesvůj u dveří, s bábou jsem posbíral, ty zůstaň k večeři.Máš pěkný tvářičky, jak žádná druhá, jen ta tvá Bába, ta byla tuhá! ,,

Karkulka:,, i to sis vybral špatnou potravu, nejsi ty blbečku tak trochu na hlavu?! Pozdě mě nazývš spanilou dívenkou, sežral jsi babičku s infekční žloutenkou,,!

Já znám verze obě. Jak tu, že se vydává vlk za kozu, tak tu, že se vydává za babičku.